Sainte-Agnés

27.07.2017 07:17

Když se člověk pohybuje v okolí francouzského Mentonu, měl by vyšplhat serpentýnami nad Menton do půvabné vesničky Sainte-Agnés. Je to vesnice výhledů nejen do kraje, ale i do historie, v níž právě poloha nad mořem hrála významnou roli.

Ke vzniku Sainte-Agnés se vážou hned dvě legendy. Podle jedné prý římská princezna Agnes cestovala se svým doprovodem v blízkosti Via Aurelia, když ji zastihla divoká bouře. Útočiště našla v jeskyni, kde pak byla z vděčnosti založena kaple. Jiná legenda vypráví o krásné Anně, do níž se zamiloval obávaný pirát Haroum. Anna souhlasila se sňatkem, pokud se Haroum vzdá islámu a konvertuje ke křesťanství, což prý z lásky udělal. Tak či tak, jméno obce je spojeno s ženským jménem (Sant Anh, Sant Agn) už od svého vzniku ve 12. století. 

Turistické bedekry dnes zdůrazňují hlavně to, že Sainte-Agnés je nejvýše položená přímořská vesnice Evropy Sainte-Agnés (780 m). Najdou se samozřejmě evropská sídla ve vyšších polohách, neleží ovšem na dohled od moře. Ze strategických důvodů si místo vybral hrabě z Ventimiglie a postavil zde hrad, který byl dokončen kolem roku 1180. Stejné důvody měl Ludvík XIV., který naopak hrad částečně demontoval, aby potlačil povstání sousedního Peille. To, co z hradu zbylo, bylo použito během války o rakouské nástupnictví v letech 1744 až 1749.

Strategická poloha Sainte-Agnés nakonec hrála zásadní roli i v rozhodování, kde vybudovat nejjižnější bod Maginotovy linie. Rozsáhlá podzemní pevnost byla vybudována v letech 1932-1938. Vnější bunkry jsou vybaveny 135 mm houfnicemi, uvnitř je k vidění další zachovalé vybavení včetně elektrárny, dekontaminační místnosti nebo kasárenských prostor.

Ze všech historických událostí spojených s Sainte-Agnés je možná nejsympatičtější ta nejméně významná, kdy se spolek místních nadšenců sdružených pod vzletným názvem "Asociace malířů slunce" rozhodla vytvořit zahradu inspirovanou francouzskou středověkou poezií. Mezi patou rekonstruované věže hradu a původními hradbami i přes zjevný nedostatek vody i půdy vybudovali půvabnou zahradu podle principů středověké symboliky. 

Mezi symboly nesmí chybět třeba cedr, studna živé vody, olivovník, kašna nebo růžový keř. A chudák návštěvník, zvláště ten ze střední Evropy, neví, zda má víc zkoumat rostlinky a jejich uspořádání nebo koukat do kraje, na moře a vzdychat jako Jan Neruda.

Ani samotná vesnice není k zahození, je tu kostelík Notre-Dame des Neiges ze 14. století, pár vkusných galerií a několik restaurací. A kdo má rád lezení po kopcích, může třeba zdolat horu Baudon (1266 m) a cestou se poohlížet po divoce rostoucí levanduli.

Zpět