Aigues Mortes

Kraj Camarque mezi městy Arles a Montpelliér je zvláštní v mnoha směrech, jako by se nemohl rozhodnout, kde skončí pevnina a začne moře. A i návštěvník bez možnosti přehlédnout krajinu z vyvýšeniny váhá, kam zařadit okolní bažiny a stojaté laguny. Při cestě mezi jednotvárnými a přece překvapivě barevnými solisky se najednou objeví ostré hrany hradeb Aigues Mortes.

Město svým názvem připomíná okolní "mrtvé vody", svou striktní hranatostí se ale vymyká přírodě, která pravý úhel nezná. Aigues Mortes je přístav, kterému moře uteklo. Město založil v polovině 13. století král Ludvík IX., když mu protifrancouzsky naladěná hrabata z Provence bránila v přístupu do svých přístavů. Ludvík IX. odsud mimo jiné vypravil dvě křižácké výpravy. Jak ale plynuly roky a hlavně vody v Rhoně, zanášelo se pobřeží půdou, až se město ocitlo na suchu. Tedy bez moře. A bez pohybu zboží, lodí a lidí přístav chátrá a odumírá.

Ale mrtvé vody kolem města mu nakonec život vrátily. Produkce soli přinesla jinou náplň. Solivar "Salins du Midi" v bezprostřední blízkosti městečka se stal největším solivarem ve Francii. Díky soli město obživlo a dnes prosperuje také díky turismu.

Masivní hradby ve tvaru téměř pravidelného čtverce s patnácti věžemi a deseti branami obklopují historické jádro dodnes. Hradební zdi jsou duté, ulička v jejich útrobách umožňovala obráncům přesouvat se dle potřeby. Celé město má pravidelný šachovnicový půdorys. Odbočíte-li z turisticky živých ulic do ulic bočních, pravoúhle neb jinak to tady ani nejde, budete o té živosti zase pochybovat. Ale kdo z místních by v odpoledním vedru opouštěl chládek kamenných domů? Každá ulice směřuje a hledí do hradební zdi, což je možná trochu depresivní. Ale v méně zhýčkaných dobách obyvatelé dávali přednost pocitu bezpečí a pojem "deprese" ještě neznali.