Vysílat živě může dneska kdekdo, stačí k tomu mobilní telefon a účet na nějaké sociální síti. Co živě, online, to jest to pravé, autentické. Včerejšek už nikoho nezajímá. Kromě živosti se ovšem cení taky originalita, akčnost nebo aspoň bizarnost. Celoplošné televize též rády zdůrazňují, že vysílají živě, že redaktor je právě teď tam, kde se něco...

Tak mi dali novu občanku místo té ukradené. Vlastně mi dali é-občanku, čímž se ze mě stal očipovaný é-občan s é-identitou. É-občanem jsem zatím jen napůl, protože jsem si nepořídil čtečku karet a neaktivoval se. Paní na úřadě mi vysvětlila, že být é-občanem přináší řadu výhod. Vzpomněla si sice jen na dvě, ale i tak. Je bezvadné si zjistit,...

Mendělejev nejspíš vůbec nepředpokládal, že by se jeho periodická tabulka prvků mohla použít k něčemu tak nevědeckému jako je vyznání lásky nebo milostná korespondence. I když na druhou stranu, láska má přece chemickou podstatu! Otázkou zůstává, zda se to vědělo už za časů Mendělejevových. Jinak by totiž možná zvolil pro prvky jiné zkratky, aby...

Nevím, jak jsou na tom Brňáci či obyvatelé jiných větších měst, ale každý Pražák má hluboce a trvale uloženu vzpomínku na buřtastánky a jejich nezaměnitelné vůně a služby. Tyto oázy svítily do hluboké noci všem vyhládlým a žíznivým poutníkům trmácejícím se městem mezi již zavřenými bary, hospodami a nálevnami a jejich tradice sahá až do první...

Ve svých šedesáti plus jsem stále baby boomer. Označení nemá nic společného s bombovým terorismem ani pedofilií, prostě se tak nazývá generace dětí z let 1946 až 1964. Každý, kdo se v té době narodil, je "výbušné dítě", a zůstane jím až do smrti. Pozdější generace si vysloužily různá nepoetická označení, třeba generace "X" zní, jako by přicházela z...

Obdivuji lidské tvoření, jehož výsledek se dostaví až dávno poté, co jeho aktéři budou mrtví. Tak třeba vysílání sond ke hvězdám či planetám, které poletí několik pozemských generací. Ale možná si větší obdiv zaslouží něco prostšího a technologicky jednoduššího. Nepřekonatelnou postavou pracující pro budoucnost je pro mě Elzéard Bouffier, jenž se...

Cože? V Praze i jinde nikdy nebylo tolik kaváren jako dnes. Kavárny retro i moderní, hipsterské i jinak ulítlé, frančízové a řetězcové, s pražírnami i bez, ba i ty původní, prvorepublikové a zrekonstruované. Nikdy, aspoň za mého života, nebylo tolik příležitostí se někde posadit s blízkou osobou či knihou a dostat relativně kvalitní kávu. Tak...

Jak si tak páprdovitě jezdím autem po naší obci, ba i jinde po Praze, potkávám teď zjara spousty cyklistů. Občas si zanadávám, že se mi motají před kapotou rapida, ale někdy si zavzpomínám, jak jsem se motával před kapotami embéček já. V dobách mládí jsem denně brázdil ulice v Dejvicích a když jsem se nemusel šprtat na písemky, tak i...

Fejetony, které vznikly před desítkami let, čte člověk buď proto, že jde o literární skvosty jako třeba u Čapka nebo Vaculíka, nebo proto, aby si připomněl onu dobu jinak než z historických esejí nebo novinových zpráv. Sbírky fejetonů za určité období pak poskytují zajímavě ucelený pohled na velké události doby, ale mnohem častěji i na události...

Celá dlouhá tisíciletí lidstvo usiluje o to, aby mělo nad vším kontrolu, aby všechno řídilo. Homo Sapiens Sapiens je prostě tuplovaně chytrý a nejlíp ví, jak se co ovládá. Pak někdy, nevím přesně kdy, to lidi přestalo bavit. Napadlo je, že by řízení a rozhodování mohl převzít někdo jiný. Umělá inteligence, roboti, samořiditelné stroje. Ostatně i ty...