Onehdy jsem listoval domácí sbírkou knih fejetonů a novinářských sloupků a v autorském výběru Ivana Klímy (Jak se nestát vrahem, Akademia 2012) jsem narazil na starého známého. Popravdě, já netuším, jak se jmenuje a zdali je vůbec ještě živ. Napsal jsem o muži z ulice krajničku v roce 2016. Ivan Klíma ve svém fejetonu popisuje setkání z tímto...
Z raného dětství si pamatuji jednu analogovou, exteriérovou hru... No, prostě jsme stáli na dvorku a když nás "budič" vyzval, zeptali jsme se, kolik je hodin. Podle jím vymyšlených hodnot (tři slepičí, jeden sloní, apod.) jsme se přesunovali směrem k němu. Pak čas ireálných her skončil a my se ve škole učili rozlišovat čas reálný podle postavení...
Již drahnou dobu největší sledovanost v hlavním vysílacím čase vykazují detektivní příběhy, jejich mini nebo maxi série. A veřejnoprávní i soukromé televize pochopitelně tomuto zájmu vycházejí vstříc. Obrazovku zaplavují nové a nové premiéry původních detektivních seriálů a všechny ty předchozí běží v nekonečných reprízách. Co na tom, že Česká...
Ještě dávno před internetem Jerome Klapka Jerome krásně popsal situaci, v níž si laik otevře lékařskou encyklopedii a s hrůzou zjistí, že většinu zde popsaných chorob má v nejpokročilejším stadiu. Shodu příznaků našel dokonce i u horečky omladnic. Jen díky tomuto klasickému textu zůstávám zatím celkem v klidu. Ale stejně. Narazil jsem na internetu...
Přišla mi emailem nabídka na chytrý televizor. To je takový, přes který se Velký Bratr dozví, kdy na co koukáte, a dost možná vidí a slyší, co si v obýváku povídáte. Přes chytrý telefon má přehled o tom, kdy, s kým a jak dlouho mluvíte, a zřejmě by nebylo tak složité, aby věděl i o čem. Kdyby chtěl, pomocí...
Sedím doma kvůli covidu. Dohnal mě bídák až teď, kdy se mediálně vyčerpal, nikoho už nevzrušuje. Světu vévodí jiná atraktivnější témata, v Česku obzvlášť. Před komunálními a blízkými prezidentskými volbami, v rychle rostoucí drahotě a ještě rychleji rostoucím strachu z ní dokáže zaujmout už jen to, co měla Agáta Hanychová k snídani, když přespala u...
Ondyno jsem na Jútubu zhlédl televizní dokument "Obnažený národ" Filipa Remundy z roku 2014. Film o tom, jak Chorvaté vidí Čechy, kteří k nim jezdí na dovolenou. Mimo jiné nelichotivé atributy čecháčství zde zazněl postřeh, že "Češi čumí".
Nemám dost sil a odvahy, abych šplhal na pomníky a natíral je žlutomodře, nebo odstraňoval cedule městského mobiliáře třeba v Ruské ulici. Ale napadlo mě aspoň vymýtit v češtině vše ruského původu.
Moje žena před odchodem z domova mívá lehce obsedantní snahu kontrolovat kde co. Zda je zavřená voda, zhasnuté světlo a zda zámek vchodových dveří je opravdu zamknutý na dva západy. V dnešní době si ale uvědomila, jak jsou všechny zdánlivé jistoty nejisté a že se večer můžeme vrátit k domu a jediné, co v ruinách možná najdeme, bude kus...
Myslím, že už je zase pozdě. Valná většina lidí už odstrojila vánoční stromek a sundala ozdoby. A hlavně uskladnila řetěz vánočních světýlek. A o ten právě šlo. Existuje několik metod, jak to udělat správně. Znám je a vždy si na ně vzpomenu někdy před Štědrým dnem, když zoufale rozmotávám gordický svítící uzel. Kdyby aspoň bylo jasné, kde to má...