Obdivuji lidské tvoření, jehož výsledek se dostaví až dávno poté, co jeho aktéři budou mrtví. Tak třeba vysílání sond ke hvězdám či planetám, které poletí několik pozemských generací. Ale možná si větší obdiv zaslouží něco prostšího a technologicky jednoduššího. Nepřekonatelnou postavou pracující pro budoucnost je pro mě Elzéard Bouffier, jenž se...

V úplně nejvíc východním cípu Itálie zakousnutém do Slovinska leží městečko Muggia. Přes Terstský záliv kouká na Terst a říká mu: "Hele, já jsem italštější než ty, prorakouský Terste!" Pochopitelně to říká italsky. Tenhle miniaturní kousek pravé Itálie nezapře vliv Benátské republiky, i když historicky patřil kdekomu.

Cože? V Praze i jinde nikdy nebylo tolik kaváren jako dnes. Kavárny retro i moderní, hipsterské i jinak ulítlé, frančízové a řetězcové, s pražírnami i bez, ba i ty původní, prvorepublikové a zrekonstruované. Nikdy, aspoň za mého života, nebylo tolik příležitostí se někde posadit s blízkou osobou či knihou a dostat relativně kvalitní kávu. Tak...

Přístav na břehu Jadranu je dnes víc italský Trieste než rakouský Triest nebo slovinský Trst. Ale bývalo to i jinak, tedy alespoň správně. Myslím z hlediska toho, kdo město spravoval, komu patřilo úředně. Na druhou stranu díky tomu, že město v historii občas ani nevědělo, čí je, tady směsice vlivů vytvořila unikátní a osobité město. Terst...