Porto není Lisabon

Mluvíte-li s někým zcestovalým o krásách Lisabonu, dříve nebo později vám položí otázku:"A v Portu jste byli?" Jako by nutnou součástí poznání Lisabonu byla i návštěva Porta. Ale Porto je jiné, své, byť má některé stránky s Lisabonem podobné.

 Porto to jsou dlážděné ulice v prudkém svahu nad řekou, domy s dlaždičkovými fasádami, panoramata mostu Dom Luís I, ranní mlhy od oceánu, krásné zahrady a parky, luxusní západy slunce. Taky skvělé jídlo, káva a portské víno. A když už člověk nechtěně s Lisabonem srovnává, tak Porto je komornější, paláce jsou méně palácovité, řeka Douro má přiměřenější rozměry než nedohlédnutelně široké Tajo, a vše, co v Portu stojí za vidění, se dá obejít pěšky.

Existuje řada měst, jejichž středobodem a turistickým lákadlem číslo jedna je most. Porto má Ponte Luís I. Ikonický dvoupatrový ocelový obloukový most nesmí chybět na žádné fotce panoramatu města. V jeho horním patře jezdí zdejší metro-tramvaj, ve spodním vede silnice. Pěšmo lze obojí. Most postavil roku 1886 nikoli Eiffel, jak se někdy nesprávně tvrdí, ale jeho německý spolupracovník Théophile Seyrig.

Nejvýznamnější rekonstrukce proběhla v letech 2004-2005 právě proto, aby nahoře mohlo jezdit metro. Most má délku 385 metrů a jeho hlavní oblouk, který je vyroben z kovaného železa, má rozpětí 172 metrů. Jedná se o jeden z nejdelších železných obloukových mostů na světě. Most skýtá nejhezčí pohledy na Porto a pozorování západu slunce se stalo společenskou atrakcí číslo jedna.

V Portu se nemusíte domlouvat, kdy a kde se v podvečer sejdete. Prostě před západem slunce jsou všichni na Ponte Luís I nebo na kopečku za ním. Pravda, v tom davu se definitivně najdete asi jen pomocí upřesňujících zpráv či telefonátů. Za pěkného počasí se tu tisíce obyvatel a turistů rozsadí v parku, stoupnou si k zábradlí mostu nebo se rozestaví na ochozu kláštera Mosteiro da Serra do Pilar. Baví se, popíjejí a čekají, až Slunce předvede své nikdy neokoukatelné představení.

Někteří podnikavci nabízí nejen očekávatelné pití v plechovkách nebo sklenicích, ale na kamenné zídce míchají i složité koktejly. Platba kartou není problém. Kvete tu decentní busking, některý busker roztančí lidi tak, že tramvaj přes most projede jen krokem a s hlasitým zvoněním.

I když jsem výše uvedl, že v Portu všechno projdete pohodlně pěšky, byla by škoda vynechat svezení historickou tramvají. Ta má pochopitelně jiný rozchod než moderní metro-tramvaj, a její kolejnice se vinou starým městem. Jedna z historických linek číslo 18 má konečnou na Rua dos Clérigos a doveze vás k parku Passeio Alegre nedaleko Atlantiku.

Tramvaj romanticky skřípe a při brždění vydává už méně romantický kovový zvuk, občas se řidiči nepodaří přehodit výhybku a musí couvnout a zkusit to znovu. Hned po startu na Rua dos Clérigos, kde křižuje několik frekventovaných ulic, ji provází policejní auto s majáky. Nicméně pro místní tramvaj zůstává stále normálním dopravním prostředkem. A ti z nich, kteří nechtějí nebo nemohou platit, se vezou zavěšeni zvenku na zadních dveřích. Tedy vždy jen jeden, víc se jich tam nevejde.

A slavná a historická tramvaj v Lisabonu má číslo 28, tak jakápak podoba. 

Porto prostě není Lisabon a nelze ho ani redukovat na jeden most a jednu tramvaj. Každý průvodce by mi právem vyčetl, že jsem pominul desítky kostelů, stovky okachlíkovaných budov, sklady portského vína, muzea, sochy a pomníky. No, možná jindy. Tohle je přece krajnička, která vás má jen trochu namlsat. Zvlášť, když už Lisabon znáte a nebyli jste v Portu.