Osmadvacítkou po Lisabonu

Nejmíň polovina všech bedekrů o Lisabonu má na titulní straně starou tramvaj. Ti důslednější sem umístili žlutý vagón osmadvacítky, neboť není slavnější linky v Portugalsku, možná ani v Evropě a co do popularity by se dalo konkurovat i Cable Car v San Franciscu. Pokud jste četli román Pascala Merciera Noční vlak do Lisabonu, vzpomenete si ještě na tramvaje projíždějící švýcarským Bernem. "Lisabonskou tramvají starou sto let odjel Gregorius zpátky do Bernu svého dětství. Tramvajový vůz, který ho s drncáním, házením a břinkotem vezl po Bairro Alto, se zdánlivě ničím nelišil od starého tramvajového vozu, v němž se v době, kdy ještě nemusel platit, projížděl celé hodiny ulicemi a uličkami Bernu."

Zajděte si na náměstí Martim Moniz, dle denní doby a turistické sezóny si vystůjte kratší či delší frontu a usaďte na staré dřevěné lavice. Rozvrzané vagóny působí, že se v první zatáčce rozsypou a v prvním kopci jim dojde dech. Ale opak je pravdou. Vozy jsou dobře udržované, vybavené silnými motory a kvalitními brzdami.

Z Praca do Martim Moniz osmadvacítka vyjede přes čtvrť Graca zahne na Rua Maria Andrade a vrací se směrem k řece Tejo přes Mourarii do Alfamy. Tady se odehrává ta nejdobrodružnější část. Podle toho, na které straně vozu zrovna sedíte, rychlý průjezd úzkými a křivolakými uličkami vám odkryje nádherné výhledy na město nebo naopak poskytne až nebezpečně blízké setkání se zdmi starých domů pokrytých typickými kachlemi zvanými azulejos.

Pak tramvaj sjede do čtvrti Baixa, kde překříží Rua Augusta. I tady se vyplatí vystoupit a jít k vítěznému oblouku a Praca do Comércio na břehu řeky Tejo. "Následujícího dne, prvního listopadového dne, jsem šel v ranním šeru k Vítěznému oblouku na konci Rua Augusta, což je nejkrásnější ulice světa. Řeka byla v bledém jitřním světle jako hladká plocha z matného stříbra."

Osmadvacítka dál šplhá směrem do Bairro Alto, na na náměstí Praca Luís de Camoes, kde je známé Café a Brasileira. Sem chodíval popíjet básník Pessoa. "Vlastně bylo neuvěřitelné, že odjel do Lisabonu a vůbec ho nenapadlo, že jede do města pomocného účetního Bernarda Soarese, který pracoval na Rua dos Douradores a z něhož Pessoa čerpal myšlenky, které byly osamělejší než všechny myšlenky, o nichž svět před ním i po něm slyšel."

Nakonec vás tramvaj doveze do poklidné a bohaté čtvrti Estrela a zastaví před barokní bazilikou. Ale možné sem ani nedojedete, protože touha vystoupit a setrvat déle na nějakém půvabném místě roste s každou zastávkou lisabonské osmadvacítky.