Alfama v Lisabonu

Lisbon, Lisboa, Lisbonne, Lisabon. Portugalština vyslovuje mazlivě "ližboa". Ale toto krásné město mělo v dávnějších časech i jiná jména. Féničané dávno předtím, než se začal počítat letopočet od Krista, zde vybudovali kolonii Alis Ubo (Alise-Ussubuna), což znamená Klidný přístav. Klidu si ale moc neužil, protože po Féničanech se tu vystřídaly vlny Keltů, pak Řeků, Kartaginců, Římanů a Vizigótů. Muslimové se města zmocnili počátkem osmého století a nazývali ho al-Išbunah až do roku 1147, kdy je vyhnali křižáčtí rytíři. Každá historická etapa zanechala nějaké stopy, i když mnoho těch hmatatelných smetlo zemětřesení v roce 1755.

Čtvrť Alfama (z arabského al-Hamma) rozkládající se pod hradem (Castelo de Sao Jorge) kupodivu živelné pohromě unikla, a tak je dnes nejstarší částí Lisabonu. Kromě hradu, z něhož je ideální rozhled na všechny strany, zvláště pak na řeku Tejo, která vypadá spíš jako moře, patří k hlavním historickým bodům Alfamy katedrála Igreja de Santa Maria Maior Sé Patriarcal de Lisboa, jíž ovšem nikdo neřekne jinak než prostě "Sé", což je zkratka pro sedes episcopalic (biskupský stolec). Pevnost na kopci stojí už od pátého století, katedrálu postavili až ve století dvanáctém.

Spatřit Sé a Castelo se doporučuje hned zrána. Jednak tu bývá méně turistů a pak by je už člověk nemusel najít. Jakmile vyjdete z hradu třeba po Rua das Flores de Santa Cruz, začnete totiž bloumat uličkami Alfamy, které vás pohltí a nepustí. Aspoň mně se pravidelně stává, že prostě musím ještě zjistit, co je za tímto rohem, kam vede tenhle průchod a co najdu pod támhle těmi schody.

Alfama, čtvrť "malých lidí" si zachovala středověký ráz a jako ve všech městech jižní Evropy se život obyvatel neuzavírá v domech, ale odehrává se i před domy, na malých pláccích nebo schodech. V oknech visí prádlo a klece s drobným ptactvem a sousedky tlachají přes okna nebo dveře, které mají k tomu uzpůsobená vyklápěcí okénka v horní části. Někde najdete v otevřených dveřích stoličku s táckem a pár štamprlí. Kromě toho, že se můžete podívat do obýváku, se za chvíli dostaví usměvavá tetka a nabídne vám za lidovou cenu ginju, čili něco jako griotku.

Pokud se vám dáma zdá nějak povědomá, možná jste před chvilkou její portrét viděli na plechové destičce hned vedle. Zdi domů zdobí sem tam cedulky s fotografiemi místních. Nejde o žádné celebrity, ale postavičky, které k místu patří a vlastně se slavnými staly, třeba tím, co dobrého vaří a pečou. Dámy Fernanda a Emília bydlely vedle sebe 44 let a měly se rády stejně jako je měl rád celý tento kousek Alfamy.

Nazaré Lopez patří k nejstarším obyvatelkám, živila se jako švadlena, ale málokdo ví, jakou byla a je vášnivou kreslířkou. António Antunes se tu narodil v roce 1952 a z Alfamy nevytáhl paty. Jeho jméno lidé tolik neznají, ale vyslovte "Tomané" a celá Alfama bude vědět, o koho jde.

Pomineme-li hlučné tlupy organizovaných turistů, ruší poklid Alfamy jen zběsilá jízda osmadvacítky. Legendární tramvaj číslo 28 se se skřípěním proplétá úzkými uličkami a patří ke čtvrti stejně, jako její rázovití obyvatelé.