Polignano básníků

V italském kraji Apulie, v provincii Bari leží na pobřeží Polignano a Mare, nad nímž jsem se tu poeticky rozplýval už před třinácti lety. Leží tu stále a statečně odolává náporu turistů, protože patří k nejnavštěvovanějším městům v jinak dosud poklidné Apulii.

Když sem ale vyrazíte brzy po ránu, což pro Italy a plážové turisty znamená tak mezi osmou a devátou, můžete si v klidu vychutnat poezii moře a slunce opírajícího se do bílých domů nalepených na kamenných útesech. Legenda praví, že Polignano vzniklo, když se odlomil kus řeckého pobřeží a vlny ho odnesly přes Jaderské moře.

To, že Polignano svádí k poezii, není jen moje úchylka. Na různých místech starého města se objevují básně od známých i neznámých autorů. Jsou napsané na zdech nebo schodech a váží se k městu, moři a k tomu, čemu se říká "dolce vita", a co my Středoevropané sotva zcela pochopíme. Snad možná ti, kdo mají v sobě trochu flâneura.

Tradici poezie na zdech zahájil v roce 1992 Guido Lupore, jenž podepsal své dílo jako Guido il Flâneur. Pocházel z nedalekého Bari, v 80. letech se do Polignana zamiloval a přestěhoval se sem. Guido psal na schody jak své vlastní verše, tak citáty slavných básníků. Guido v listopadu 2024 bohužel zemřel, ale tradici město udržuje jako součást své identity.

Zde i slova
voní mořem
a vánkem i
tichem

Ticho jako rosa
snáší se z nebe
a bdí nad našimi
srdci

Guido il Flâneur: Moře u Polignana

Kousek od nejslavnější pláž Lama Monachile lze narazit na sochu další slavné postavy. V Polignanu a Mare se totiž narodil italský zpěvák a skladatel Domenico Modugno, jehož nejznámější píseň Volare vyhrála soutěž Eurovision v roce 1958. Starší ročníky si vzpomenou. No přece: "volare o-o, cantare o-o-o-o".