Polignano a Mare

Města na mořských březích mají pochopitelně jiný ráz než vnitrozemská. K moři se kloní, přizpůsobují se mu a často se jejich centrum přesouvá do přístavu. Moře mnohdy předurčuje městu činnost, ráz a ovlivňuje jeho lokální bůžky. Polignano má své "Mare" nezkrocené, divoké. Obyvatelům dovoluje jen na několika málo místech pohodlně sestoupit až k vodě, o plážích ani nemluvě. Tuto jistou odtažitost však moře vynahrazuje úchvatnými pohledy na skály plné jeskyní, o jejichž stěny se tříští vlny mizící posléze v tajemných hlubinách pod městem. Domy jak vlaštovčí hnízda visí na útesech a budí dojem, že se v nejbližším okamžiku propadnou do Jadranu.

Tam, kde se objevují jeskynní útvary, se často najdou stopy prehistorických obyvatel. Potvrzují to i archeologické vykopávky v lokalitě Santa Barbara. Některé z jeskyní sahají prý až do půlky města, což u laiků vyvolává otázku, jak to celé vlastně může držet na vodou. Řada ulic v typickém křížovkářském uspořádání končí zábradlím, za nímž se objeví očekávatelná ale stejně vždy překvapující tajenka. Obyvatelům těch domů, hovících si v první řadě na balkóně tohoto velkolepého přírodního divadla, nelze než tiše závidět každodenní úchvatné mořské představení, kdy nespočítatelné reprízy jsou vždy zároveň premiérami i derniérami.