Alberobello

Kdo vstoupí do centra města, ocitne se v Hobitíně. Aspoň ten, kdo zná Tolkienovy příběhy a jejich filmové podoby. Asociace je nejsilnější, máte-li příležitost poznat tzv. trullo zevnitř a dokonce v něm bydlet. A když při procházkách úzkými uličkami uvidíte někoho z místních obyvatel, kteří jako jiní příslušníci jižních národů bývají menšího vzrůstu, málem ho místo "buon giorno" pozdravíte "západštinou" či jazykem Elfů. Jinému možná trullo připomene vánoční cukroví, takzvaná vosí hnízda. Na kamenném piškotu sedí vosí hnízdo z vápencového marcipánu. Co to tedy vlastně je?

Trulli, čili kruhové kamenné objekty, stavěli "suchou" metodou především pastýři a rolníci nejen v Itálii. Malé domky s kruhovou špičatou střechou poskládanou z tmavého vápence bez použití malty sloužily k přechodnému bydlení nebo jako zásobárny. Ale pouze v Alberobellu z nich vyrostlo město. Stavba sice vypadá na první pohled primitivně, ale její izolační schopnosti jsou přímo geniální. V zimě udržuje teplo a v létě chládek. Je jich tu tolik (víc než 1000), že i UNESCO muselo připustit světovou unikátnost.

Alberobello leží v centru italské Apulie na dvou kopcích Rio Monti a Rione Aia Piccola, které až do patnáctého století pokrývaly lesy nazývané "sylva aut nemus arboir belli", odtud jméno Alberobello. V době, kdy se hrabě Acquaviva rozhodl na návrších založit město, musela se za dokončené stavby platit vysoká daň. A tak prý hrabě poradil svým poddaným, aby si místo domů postavili trulli. Než dorazil výběrčí daní, část střechy z naskládaných kamenů odebrali a za dům bez střechy se platit nemuselo. Tuhle hru prý vydrželi hrát skoro 300 let. Tak to praví alespoň nejznámější pověst. Představa, jak po prašné cestě jede kočár královského výběrčího daní, a všichni trullíci horečně demontují střechy, je sice těžko uvěřitelná, ale nedělají Řekové - mistři daňových úniků - dodnes něco podobného? Ostatně výraz trullo pochází z řeckého "troulos" označujícího kupoli. V roce 1797 se sedm statečných Alberobellanů vydalo ke králi Ferdinadovi IV Aragonskému a dosáhli osvobození od daně a věčného rozebírání a skládání střech.

Na Rio Monti ale už domečky nikdo neobývá. Historicky se sice vyhnuly dani z nemovitosti, ale poplatnost turismu je pohltila. Proměnily se v přihlouplé obchůdky s ještě připitomělejšími suvenýry nebo restaurace bez ducha. Před nimi sedí staří i mladí Alberobellané a z tváří jim vyzařuje nuda a opovržení nejen turisty, ale i sami sebou, že se zaprodali. Jen stěží tu najdete "čistý" záběr pro objektiv fotoaparátu. Zdálky ale tento trulloland vypadá působivě. Zavítali jsme sem jen jednou, a to kvůli kostelu sv. Antonína, který v trullím stylu postavili za pouhých 14 měsíců v roce 1927.

Naštěstí na menším kopci Rione Aia Piccola a v okolí kostela Kosmy a Damiána najdete živé město, kde trulli stále slouží jako obytné příbytky. Díky tomu, že jsme v trullu bydleli, mohli jsme ho zažít po všech stránkách. A každý večer, když z protilehlého kopce odjel i poslední autobus s Japonci, jsme se stávali součástí místního večerního společenského života na náměstích a v uličkách.