Aubagne a Marcel Pagnol

Kdo kdy četl Pagnola, zatoužil v Provence strávit zbytek života nebo se tam aspoň na chvíli podívat. Podobně funguje četba knih Petera Mayleho. Ale zpátky k Pagnolovi. Narodil se v roce 1895 v Aubagne a i když tu bydlel jen tři roky, malé město z toho žije dodnes. Možná už coby malé dítko hleděl směrem k Garlabanu, který se nad Aubagne vypíná.

Sám o tom píše: "Narodil jsem se v městě Aubagne, pod Garlabanem posetým kozami, v době posledních pastevců. Garlaban je obrovská věž z modrých skal, postavená na okraji Plan de l´Aigle, nekonečné skalnaté vrchoviny, jež se tyčí nad údolím řeky Huveauny. Ta věž je o něco širší, než je vysoká, ale protože vystupuje ze skály ve výšce šesti set metrů nad mořem, ční velmi vysoko do provensálského nebe a v červenci si tam občas přichází odpočinout bílý obláček. Není to tedy hora, ale není to už pouhý pahorek: je to zkrátka Garlaban, kde Mariovy hlídky, spatřivše v noční temnotě plát oheň na Sainte-Victoire, rozžehly hranici z roští: rudý pták letěl v červnové noci z kopce na kopec, až konečně spočinul na skále Kapitolu a zvěstoval Římu, že jeho legie Galů právě pobily na aixské planině sto tisíc Teutobochových barbarů."

Samotné městečko nevyniká žádnou mimořádnou památkou, ale svou slávu si vydobylo už tím Pagnolem. Military fanoušky nejspíš zaujme informace, že tu sídlí velitelství Francouzské cizinecké legie. Tramvajoví šotouši zajásají nad zprávou, že na jediné tramvajové lince jezdící mezi centrem a nádražím se mohou svézt zadarmo.

Stará část Aubagne se vyznačuje okrovou až oranžovou barvou domů, která je typická spíš pro Italskou Riviéru nebo vesnice na východ od Nice. A jako kdekoliv jinde v Provence tu člověk najde příjemná zákoutí, která vás přinutí zastavit a pobýt. "Země má tajemnou schopnost přivlastnit si člověka. To platí všude, ale jsou místa, kde se to děje častěji a silněji", řekl Marcel Pagnol. V případě Provence to funguje dokonce i zprostředkovaně třeba prostřednictvím jeho knih.