Barevný Roussillon
![](https://86c42228e9.clvaw-cdnwnd.com/92bc3192653e587ce763ce7112bedc69/200001140-d7022d7024/roussillon_IMG_3112.jpg?ph=86c42228e9)
Třetí nejnavštěvovanější obcí v Provence je Roussillon. Stojí na okrově červených skalách a sama je taky barevná ve všech odstínech okru. Leží totiž mezi ložisky okrové hlinky a co jiného si přidat do omítky, když to máte u nosu. Obyvatelé v 18. století vymysleli způsob, jak upravit okr, aby byl odolný vodě a omítka nebledla.
![](https://86c42228e9.clvaw-cdnwnd.com/92bc3192653e587ce763ce7112bedc69/200001141-c8793c8795/roussillon_IMG_3154.jpg?ph=86c42228e9)
V nejvyšším místě Roussillonu pochopitelně stával hrad a z toho, co z něj zbylo, je krásný výhled. K hradu se váže i legenda, která vysvětluje proč jsou zdejší kopce červené. Samozřejmě, že v tom figuruje nehodná žena a krev, podobně jako u naší Červené Lhoty.
![](https://86c42228e9.clvaw-cdnwnd.com/92bc3192653e587ce763ce7112bedc69/200001142-8f7268f727/roussillon_IMG_3129.jpg?ph=86c42228e9)
V Roussillonu žil Jean Étienne Astier znovuobjevitel okru a první ochrier ve Francii. Znovuobjevitel proto, že okrem se zkrášlovali už prapředci v jeskyních a Římané z něj vyráběli glazuru na svou keramiku. Pak se okr dostal poněkud na okr-aj. V letech 1780 až 1785 ho Astier začal těžit, až se to zvrhlo v průmysl, který ve svém vrcholu roku 1890 dodával dvacet tisíc tun ročně. Dnes se okr používá v menší míře, například k barvení v keramice, v kosmetice, a dokonce i k barvení kůry některých sýrů.
![](https://86c42228e9.clvaw-cdnwnd.com/92bc3192653e587ce763ce7112bedc69/200001143-13c3713c39/roussillon_IMG_3130.jpg?ph=86c42228e9)
Okrofilové by měli zhlédnout expozici Conservatoire des Ocres nebo se projít po okrové stezce. Celá tato oblast vznikla před 230 miliony lety, kdy Provence byla zalitá mořem a železo v písku zoxidovalo. Různý obsah oxidu železa v jílu vytváří škálu odstínů od bledě žluté až po tmavě rudou.
![](https://86c42228e9.clvaw-cdnwnd.com/92bc3192653e587ce763ce7112bedc69/200001144-b005eb005f/roussillon_IMG_3150.jpg?ph=86c42228e9)
Kromě vysoké koncentrace okru a restaurací tu koexistuje na patnáct galerií, v nichž průběžně vystavuje téměř padesát činných umělců. Roussillon vždy přitahoval umělce, třeba spisovatel Samuel Beckett se tu skrýval ve válečných letech a napsal zde svůj román Watt. Beckett také městečko zmínil ve své slavné divadelní hře Čekání na Godota. Filmový režisér Henri Colpi natočil v Roussillonu film Heureux qui comme Ulysse (Šťastný jako Odysseus, 1970) se slavným Fernandelem a ústředním šansonem George Brassense.
![](https://86c42228e9.clvaw-cdnwnd.com/92bc3192653e587ce763ce7112bedc69/200001145-9a8759a876/roussillon_IMG_3151.jpg?ph=86c42228e9)