Barjols město kašen

PACA je zkratka pro jihofrancouzský region Provence-Alpes-Côte d'Azur, a když tu jste, musíte zkracovat kde co, chcete-li vidět všechna zdejší lákadla. Ale někdy je možná lepší vynechat Saint Tropez a podobné hity a strávit poklidný půlden v Barjols ležícím asi sedmdesát kilometrů na severovýchod od Marseille. 

Z bedekrů se o Barjols nedozvíte skoro nic, na internetu pak to, že je zde dvacet až čtyřicet historických kašen. Jejich počty se značně rozchází, asi záleží na tom, co kdo za kašnu či fontánu považuje. Chcete-li mít od začátku jasno, vyplatí se zajít do turistického informačního centra na Boulevard Grisolle vedle starého hospicu Saint Joseph. Poblíž je i Place de la Rouguiere s velkým veřejným parkovištěm. V infocentru dostanete mapku a seznam devatenácti pozoruhodných kašen.

Barjols vyrostlo na vápencové skále, kterou "ohlodávají" hned tři řeky, takže o přísun vody tu nebyla nikdy nouze. Život se rozvíjel okolo kostela Notre-Dame-de-l'Assomption od 11. století, i když jsou tu i starší stopy pobytu Římanů. Od 14. století se Barjols proslavilo hlavně zpracováním kůže, které, jak známo, je značně náročné na vodu. V 19. století tu fungovalo čtyřiadvacet koželužen s devatenácti mlýny, tři mlýny papírenské a továrna Philiberta Gardona na výrobu hracích karet. Poslední koželužna skončila v roce 1983, v některých jsou dnes umělecké dílny.

Chcete-li "kašnit" (jazykový novotvar pro hledání kašen) historicky, musíte začít u Fontaine de la Cour z roku 1322, vedle níž stával soudní dvůr, ba i vězení tu bývalo. Malé náměstí s osmibokou kašnou prý přitahovalo řadu umělců. Jinak ovšem se vyplatí postupovat dle mapky. 

Hned vedle informačního centra stojí Fontaine de la Burliére z roku 1844 a jak už bývá zvykem, je doplněna něčím, čemu se říká "lavoir". Jde o takový větší lavór, v němž kdysi pradleny praly nebo aspoň máchaly, konkrétně v tomto od roku 1861. V dvaatřiceti stupňovém vedru lavóry svádí k tomu, aby si do nich člověk lehl. Hlavy na kašně jsou čtyři a reprezentují čtyři roční období.

Symbolika čtyř ročních období je u kašen dost častá, v Barjols kousek za Place Emile Zola stojí půvabná Fontaine des quatre saisons z roku 1843, zvaná též fontána Larronů.

Fontaine et lavoir Saint Jean je z roku 1850 a z tuctového náměstíčka vytváří výtvarně přitažlivý kousek světa. Že si kašen v Barjols váží, dokazuje i péče, kterou jim věnují. Mají tu speciální vodní komando.

Nejrozmanitější a patrně nejkrásnější vodní dílo zahrnující kaskádovité kašny, vodopády a jeden vodní mlýn se nazývá Chutes du Réal a najdete ho ve čtvrti Réal. Réal v provensálštině znamená buď "královský" nebo "potok" čili proud vody. Tato nejstarší čtvrť pochází z 12. století a na jejím vrcholu stával zámek Reine Jeanne de Provence. Chutes du Réal bylo kompletně obnoveno v roce 1988.

Před radnicí je kašna žampiónová (Fontaine du Champignon), jaké jsou k vidění i jinde v Provence.

Historickou procházku barjolskými kašnami můžeme zakončit u té nejnovější z roku 1993, která vznikla už jen z estetických důvodů. Slimáčí nebo též šnečí kašna (Fontaine des Limaces) se tak nazývá proto, že na tomto místě bývala malá fontána s litinovým talířem, pod nějž se pravidelně schovávalo mnoho hlemýžďů.