Básníci v Lerici
Pragmatický a technicistní člověk leže či sedě na břehu moře v Lerici, bude přemýšlet, zda Golfo dei Poeti je spíš zátoka nebo záliv. Člověk poetický napíše báseň nebo si vzpomene na jméno Percy Bysshe Shelley a na verše, které zde napsal v době, kdy zátoka či záliv ještě neměla jméno po básnících.
Pobřeží mezi městečky San Terenzo, Lerici a Tellaro prý Napoleon prý označil jako nejkrásnější v celém vesmíru, ale politici a panovníci rádi přehání. Faktem je, že italský básník Sem Benelli napsal jedno ze svých mistrovských děl v roce 1910 během pobytu v Lerici, kde se mu nesporně líbilo. On také toto místo poprvé nazval "Golfo dei Poeti", aby připomněl jeho přitažlivost pro intelektuály a spisovatele. Pobývali zde jedni z těch nejslavnějších: Dante, Shelley, Montale a Byron.
Rodina Shelley se do tohoto místa tak zamilovala, že se rozhodla přestěhovat do San Terenza. Bydlela ve Villa Magni, která je dnes známá jako Villa Shelley. Tehdy nikdo netušil, že mu toto půvabné místo bude osudné. Dne 8. července 1822, necelý měsíc před svými třicátými narozeninami, Shelley utonul na svém škuneru Don Juan při náhlé bouři během svého návratu z Livorna do Lerici. Shelleyho tělo bylo vyplaveno na břeh. V souladu s jeho nekonvenčním myšlením byly Shelleyho ostatky zpopelněny na pláži poblíž Viareggia. Podle tradice předviktoriánské éry nebyla Mary Shelleyová přítomna a lord Byron krátce po začátku kremace z pláže odešel, neboť nebyl schopen sledovat pohřeb svého přítele.
Původně jsem chtěl popisovat místní památky, třeba mohutný hrad z roku 1152, nebo půvab uliček s různobarevnými ligurskými domy. Ale to tentokrát přenechám bedekrům. V Zálivu básníků se sluší spíš připomenout aspoň začátek Shelleyho básně "Lines Written in the Bay of Lerici", jenž v překladu J. V. Černého zní takto:
Mne v tiché chvíli opustila,
kdy luna se již unavila
azúrnou stezkou nebeských plání,
jsouc rovna albatrosu v spaní,
na křídlech světla se kolébala,
nad purpurovou nocí stála,
než našla hnízdo svoje v hradě
kdes na pomoří na západě.