Blešáky a topící se psi v Isle-sur-la-Sorgue

Provesálské město l'Isle-sur-la-Sorgue leží na východ od Avignonu na řece Sorgue, která zde svými rameny a kanály vytváří ostrovy. Některé z nich vznikly lidskou činností, když si v původních močálech rybáři stavěli domy na kůlech. Vodní kola poháněla dílny na zpracování hedvábí a výrobu papíru. Voda ve městě, pokud nejde zrovna o povodeň, svou přítomností osvěžuje ovzduší a přímo si žádá romantická nábřeží. Místní toho dokázali maximálně využít, s řekou žijí a jí se i pyšní. Na vodní kola porostlá mechem a řasami plnící dnes už jen symbolickou roli lze narazit na každém kroku.

Kromě řeky Sorgue tudy "tekla" historie už od 11. století, jak dokládají některé románské stavby. Kolegijní chrám Notre-Dame-des-Anges postavený v roce 1222 je dnes jedinečným příkladem spojení pozdního románského slohu s barokem 17. století. Jistá praktičnost věřících se projevila v tom, že okna na severní straně byla v roce 1666 zazděna kvůli studeným mistrálům. Nad oltářem visí obraz Nanebevzetí Panny Marie, který v roce 1630 namaloval Reynaud Levieux.

Starožitnictví, antikvariáty a bleší trhy se v l'Isle-sur-la-Sorgue vyskytují ve vyší koncentraci než kdekoli jinde. K titulu "hlavní město starožitníků a vetešníků" od šedesátých let minulého století přispívá hlavně zdejší nepřekonatelný bleší trh, který se koná o víkendech a svátcích. Dvakrát ročně, o Velikonocích a v srpnu, jeho rozsah ještě vzroste, až bývá označen jako "mezinárodní veletrh starožitností". 

První neděli v srpnu jsou stánky nahrazeny loďkami, z nichž obchodníci prodávají kupujícím na nábřeží. Většinou se jedná o relativně ploché pramičky, do nichž lze snadno nabrat vodu neopatrným pohybem. Snad proto se jim říká "nego - chin", topící se pes. Loďky neslouží jen obchodu, místní se na nich dopravují stylem podobným benátským gondolám.

V Listech Ludwigovi Francesco Petrarca vypráví příběh o jakémsi melancholickém hostovi, který ho navštívil a který chtěl zahnat trudy procházkou okolo Isle-sur-la-Sorgue. Petrarca kraj okolo řeky znal a sám tu pobýval v letech 1336 - 1353. Věřím, že procházku po nábřežích města k zahnání trudmyslnosti mohl každému jen doporučit.