Bosa
Nejstylovější způsob, jak navštívit městečko Bosa na Sardinii, je přijet sem motorovým vláčkem z Macomeru, ale společnost Ferrovie della Sardegna úzkokolejku provozuje jen v sezóně, takže v březnu se vyplatí spoléhat spíš na auto. Město leží při ústí řeky Temo, která jako jediná na ostrově je splavná, tedy aspoň na svých posledních deseti kilometrech. Ústí do moře a z něho plynoucí přístav daly nejspíš i městu jméno, "osa" ve starém jazyce Sadrů znamenalo ústí řeky.
Město pamatuje hodně, neboť už v dávných časech římské nadvlády mu říkali, že je staré čili Bosa Vetus. V roce 1112 na kopci nad městem postavila rodina Malaspinů hrad Castello di Serravalle. Když ho kolem roku 1300 dobyli aragonští vládci, zesílili opevnění a hradby a přidali svérázné věže. Sami Španělé se totiž museli bránit vpádům Saracénů a pirátů. Bosa rostla díky obchodu, španělský král Ferdinand jí ke konci 15. století udělil status královského města, takže v té době byla Bosa nejvýznamnějším městem Sardinie.
Středověká čtvrť Rione Sa Costa uchvacuje už z dálky svou barevností, zblízka pak zaujme úzkými uličkami s oblázkovou dlažbou. Ulice kopírují vrstevnice kopce, takže chůze není tak únavná, nicméně moje choť v lodičkách na kočičích hlavách městečka Bosa občas přemýšlela, zda by neměla jít raději bosa.
Dominantou čtvrti Sas Conzas jsou bývalé koželužny na levém břehu Temo poblíž Starého mostu. Kromě koželužství se Bosa proslavila hlavně výrobou rákosových pletených košů, které tu lze i dnes zakoupit. Nechcete-li ovšem někomu dát košem, doporučuje se jako suvenýr spíš lahev dobrého "malvazu". Malvasia di Bosa je vyhlášená vinařská oblast produkující výhradně vína z odrůdy Malvasia di Sardegna. Víno zrající v kaštanových sudech je stejně intenzivní a aromatické jako celá Sardinie.