Byl Ajvaz v Amalfi?

Proč se celé pobřeží jmenuje zrovna podle relativně malého Amalfi, vám nepřijde divné, pokud se kouknete do historie. Před tisíci a více lety totiž město bylo mnohem větší, kvetl tu obchod obilím, solí a otroky tak dobře, až se Amalfi stalo samostatnou námořní republikou. To, co dnes vidíme, je jen zlomek původního města ležícího na úpatí hory Monte Cerreto. Zbytek nutno hledat na dně Tyrhénského moře, kam se při zemětřesení roku 1343 Amalfi sesunulo.

Katedrála sv. Ondřeje postavená v 11. století měla štěstí a zemětřesení odolala. Její průčelí připomíná orient a schodiště je zase trochu podobné tomu slavnějšímu "španělskému" v Římě, aspoň posedáváním mládeže a turistů. Roku 1206 sem byly přeneseny ostatky sv. Ondřeje z Konstantinopole.

Mám rozečtené Prázdné ulice od Ajvaze, kde stejně jako v jeho jiných knihách jde o nacházení mlhavých souvislosti příběhů, věcí, tónů a symbolů. A možná Ajvazovy texty mají moc překračovat hranici mezi fikcí a realitou a čtené se pak děje i jeho čtenářům. Zrovna, když jsem začal psát krajničku o Amalfi, dočetl jsem totiž na místo, kde dvě dívky v levném amalfském penziónu najdou knihu se záhadným obrazem dvojitého trojzubce na předsádce. Škoda, že jsem se sem pročetl až teď. Věřím, že bych ten symbol v některé z úzkých amalfských uliček spatřil namalovaný na zdi nebo zahlédl jako odraz či stín.

Domy v Amalfi vypadají, jako by stačilo málo a odlepí se od skály a sklouznou do moře. A možná to tak pravidelně v hluboké noci dělají a dole pod hladinou se zase město spojí v celek. Před ránem se ústřicové domy vrátí na původní místo. Jejich obyvatelé mívají sice zvláštní živé sny, ale jinak nikdo nic nepostřehne. Kromě Michala Ajvaze, pokud ovšem v Amalfi byl.