Callian v kraji Var

O městečku Callian se nikde moc nepíše, na českém internetu skoro vůbec. A přitom z dálky vypadá jako kulisa k pohádkovému filmu. Našel jsem něco na francouzských stránkách, a coby frankofil, jenž marně touží být i frankofonem, jsem text svěřil Gúglu. Přeložil to takto: Na kostele náměstí, vodopád napájen vodami Siagnole utěsnění svou svěžest, než letadla k radosti turisty, kteří přijíždějí na místo obnovit terasy kávy. No není to krásná počítačová poezie? Jak rád bych zde zase utěsnil svěžest na terase kávy se zurčením vodopádu (tedy dnes už spíš jen čůrku) za zády. Bezmála šedesát let jsem nevěděl, že Callian existuje, teď si prohlížím jeho fotky a představuji si, jaké by to bylo zde strávit celý život. Jenže o kousek dál leží Fayence a Montauroux. A tady bych taky rád strávil další životy. Některá místa na světě mají zůstat turistům zakázána. Buď je nepochopí a nezaslouží si je vidět, nebo jsou naopak klidu jejich dosavadních životů nebezpečná.

Callian leží jen 325 metrů nad mořem, ale jakých krásných metrů. Jmenuje se podle latinského slova Callis - cesta, nebo podle řeckého Kalli, krásná? Co na tom. Callian zváno jinak, přitahovalo by stejně. Vévodí mu hrad s nárožními věžemi z dvanáctého a třináctého století. Okolo hradu jsou natěsno do oblouku nahuštěny domy a uličky. Historie sahá sice až do 12. století, ale 6. března 1632 požár zničil skoro všechno, co nemělo silné kamenné zdi. Ale i tak od poloviny sedmnáctého století už historie měla spoustu času na psaní. Říká se přece, že se historie někam vepsala. Ale ona nemá povahu jediné veličiny, bytosti či entity. A pokud píše, tak formou tisíců příběhů a osudů, postupně skládaných jako kameny do zídky okolo pole. Tady v Callian kraje Var i kdekoliv jinde.