Caramel beurre salé

16.04.2016

Až zase příště pojedu do Paříže, půjdu znovu a zas na ostrov svatého Ludvíka. Mám rád ty paláce a nábřeží pod nimi, ulici Saint-Louis en l´Île plnou galerií a restaurací, celý ten tvar ostrova... Dobrá, přiznávám, jdu sem hlavně k Berthillonovi na zmrzlinu. A přestože vím, že tu nabízí nejmíň dvacet různých skvělých příchutí, dám si jen dva kopečky jeho "caramel beurre salé". Škoda, že Raymond Berthillon již zemřel. Napsal bych mu, že je génius.

Před cukrárnou Berthillon se tvoří fronty, kromě srpna, kdy je zavřeno. U zmrzliny bych sice čekal, že bude mít zavřeno spíš v prosinci, ale budiž. Jsme ve Francii. Náš zákazník náš pán, jistě, ale odsud posud. Všichni milují léto a i prodavači zmrzliny mají právo ohřívat se na Azurovém pobřeží. Berthillonovi odpouštím i proto, že zajistil, aby ani srpnoví návštěvníci Paříže nepřišli zkrátka. Za rohem v rue des Deux Ponts č. 27 jeho zmrzlinu mají v restauraci a čajovně Pom'Cannelle.

Pom'Cannelle je bistro, které si na nic nehraje. Do malého prostoru se musela kromě stolů vejít i malá kuchyňka, do níž je vidět, chladící pult se zmrzlinou a stolek prodeje přes ulici. Na záchůdek zbyl už asi jen metr čtvereční. Jak dosáhli toho, že smějí prodávat Berthillona, nevím. Možná tím, že dbají ze všeho nejvíc na kvalitu. A jakmile na jazyku přistane první sousto zázraku spojujícího karamel a slané máslo, bude vám úplně jedno, kde jste.