Cetara

Cetara nejrybářštější z rybářských městeček Amalfského pobřeží leží na úpatí hory Falesio poblíž Vietri Sul Mare. Už jeho jméno vychází z latinského slova cetaria (tuňák) nebo cetari, což jsou ti, kdo velké ryby loví. Celosvětový trend k miniaturizaci ale způsobil, že dneska se v Cetaře loví hlavně alici, tedy ančovičky, jinak sardele obecné. Z nich se produkuje všechno možné, třeba něco jako pesto, ovšem nejslavnějším produktem je colatura di alici di Cetara. To je jantarová omáčka, která vzniká pomalým zráním ančoviček v nasyceném roztoku soli a vody. Znali ji už staří Římané pod názvem garum. Dnešní postup výroby zavedli cisterciáčtí mniši z Amalfi. Chuť si lze snadno představit, užití už méně, i když někteří kuchaři dávají colaturu skoro do všeho.

Nejslavnější den, vlastně noc prožívá italská Cetara vždy koncem července, kdy se koná slavnost Notte delle Lampare. Uvažujete-li, že si sem navečer na tuto akci zajedete autem, nepočítejte s tím, že ho někde zaparkujete. Ono se to v sezóně těžko povede i mimo slavnost a po pravdě řečeno, není to lepší ani v jiných městečkách na amalfském pobřeží. Prostě vezměte skútr nebo kolo. Myslel jsem, že lampa v noci přitahuje hlavně můry a podobnou havěť. Že funguje taky na ryby, mě nenapadlo. K této staré technice rybolovu vedle lampy potřebujete ještě košelkový nevod. Pro laika jde ovšem o mumraj svítících bárek na moři a rozjuchaných lidí na břehu a v uličkách s doprovodem typických atributů všech slavností, tedy jídla a hudby.

Městskou pláž uzavírá věž, která tvořila systém opevnění města, dnes hostí městské muzeum s galerií. K nejzajímavějším osobnostem Cetary patří nesporně utopický umělec Ugo Marano, který zde provozoval sdružení keramických tvůrců a vytvořil fontánu na náměstí.

Kostel sv. apoštola Petra je zmiňován již v roce 988, v průběhu staletí doznal řadu změn, včetně té zásadní, barokní. Cetara jako typické amalfské městečko žije pochopitelně z turismu, ale snad díky prudkým svahům bránícím stavební expanzi si uchovává původní tvář i velikost a odejdou-li jednou turisté, uživí se zase svými ančovičkami.