Chvála chval

Z důvodů jakési výluky už několik týdnů jezdím přes hornopočenické Chvaly, což mě vede k ranním úvahám, že je nějak málo chvály kolem nás. V médiích aby jí pohledal, což nikoho nepřekvapí. Všichni víme, že papírové i elektronické zpravodajství žije z průšvihů, havárií, katastrof a mordů. Svého času byl slavný blog s názvem "Tisíc věcí, co mě serou" autorů Atilly Biče božího a Achjo Mrchy. Úkol napsat tisíc glos na dané téma už byl splněn a naštvanostní poznámky čili hejty dokonce vyšly knižně. Také nejedna krajnička se nechala svést k laciné kritice společenských jevů. Ono je snadné a příjemné pohrávat si s ironií a cítit se nad věcí, být tím, kdo se vědoucně posmívá všeobecnému úpadku mravů, intelektu, slušnosti a chování vůbec. Napsat tisíc věcí, co mě povznáší nebo aspoň těší, by byl úkol daleko těžší.

Tak třeba kamarád mého kolegy už roky organizuje dětské tábory, jedno zda pod hlavičkou Skauta či jiného spolku. Důležité je, že trvá na ryze přírodní podobě. Není snadné zabavit děti, když wifi nikde, dokonce ani elektřina na dobití smartfounů. Ostatně ty musí nechat doma nebo odevzdat vedoucímu. Dva či tři týdny se děti honí po lese a nemůžou si udělat ani jedno selfíčko! Organizátoři zaslouží chválu za to, že bez technologických vymožeností zabaví dětskou mysl natolik, že tato nestrádá, ba naopak. To jen jako příklad, že se najdou objekty, subjekty nebo události ke chválení.

Při práci s Obchodním věstníkem, což je úřední zpravodaj Obchodního rejstříku, občas narazím na zajímavé firmy, sdružení a spolky. Tak třeba "Občanské sdružení kulturně bdělých" (IČO: 26572583, Oddíl: L. Vložka: 19757) oznamuje, že vstoupilo do likvidace. To sice není zpráva až tak pozitivní, ale mě těší, že sdružení vůbec vzniklo, existovalo, že lidé v Krásné Hoře nad Vltavou měli potřebu hlídat kulturní úroveň. Možná už dosáhli svého a není bdělosti potřeba a teď založí nějaký spolek chválící.

Jízda přes Horní Počernice Chvaly mi jazykově asociuje chvály Horníčkovy. Ano, on je uměl psát.