Chvála knihkupců

"Před několika měsíci jsem viděla knihu. Zaujala mne, ale nezapamatovala jsem si název ani autora. Na obálce, pokud si pamatuji, byla tmavší myslím, byl tam člověk (asi zády) a buď šel po kolejích, nebo nějaké silnici. Ale bylo to spíše rozmazané. Jen jakoby obrys té postavy." Tuto prosbu o pomoc jsem sice našel v sociálních sítích, ale klidně by mohla zaznít z úst zákaznice v knihkupectví. Analogická situace by v řeznictví vypadala asi takto: "Chtěla bych kus masa, asi tak půl kila až tři, z nějakého zvířete, nejspíš už zabitého. Mělo by jít o takové červené maso ze svalu, na kterém je kus tuku, jen tak nepatrně, jakoby po straně a možná z masa čouhá i kus kosti nebo čeho." Řezník by slečnu vyhodil. Ne tak knihkupec. Ten už je totiž zvyklý na kde co a více či méně nepřesné specifikace požadované knihy řeší pravidelně.

Lidé si zafixují obrázek na obálce, barvu přebalu, méně už jméno díla nebo autora. V dobách, kdy za týden vyšlo pár titulů a z toho jen několik lidé chtěli číst, nebylo složité odhadnout, co asi zapomnětlivý čtenář žádá. V dnešní době vyjde v Čechách za rok víc než 18.000 knižních titulů a závěry sjezdu KSSS ani Brežněvovy spisy už mezi nimi nejsou. Množství jmen v hlavě neudrží ani ten nejzdatnější profesionál, pro něhož knihy nejsou pouhým zbožím. Zajisté, najdou se i tací prodavači knih, kteří netuší, jestli by měli Ferdu Mravence hledat na regále dětské literatury nebo v sekci přírodních věd. Pro skutečného knihkupce či knihkupkyni bývá ale otázkou cti, zda dokáží poradit, domyslet, uhodnout či vydedukovat.

Vraťme se k naší slečně toužící po knize se siluetou postavy. Z její výpovědi vyplývá, že šlo patrně o knižní novinku posledních měsíců, každopádně o tituly, které jsou vystavené ve výloze nebo na pultech. Též lze tiše přepokládat, že měla zájem o beletrii. Zkušený knižní detektiv ovšem ví, že získal jen chabou stopu, protože obálky se siluetou postavy se objevují skoro stejně často jako ty s obličejem z ánfasu. Začne pátrat hned u těch největších pyramid u vchodu: Jo Nesbo a jeho Spasitel, Syn, Krev na sněhu nebo Půlnoční slunce. Všechny dost jednobrdově pracují s obrysem postavy. Doplňující otázka na existenci krvavé skvrny pak Nesba ze seznamu podezřelých vyloučí. Před jednosměrně průhledné zrcadlo by se mohly postavit všechny Bourneovky Roberta Ludluma a svědkyně by také mohla vybírat mezi těmito figuranty: Důstojník a špeh Roberta Harrise, McGuirova Prozřetelnost, Odvolání od Johna Grishama nebo Cimického Vražedná posedlost. O tom, že na titulce románu Christiny Larssonové Silueta nějaká postava bude, nelze pochybovat. Náš knihkupec v zoufalství bere do ruky i Postřehy z cest Václava Klause, ale pak je se slovy " ...ne, Klaus tam je zepředu. Jak mě mohlo napadnout, že by tam byl jinak?" zase vrátí. Všem indiciím, které slečna uvedla, nejvíc odpovídá Umberto Eco Numero Zero. Ale jen anglické vydání Random 2015. To české má obálku jinou. Prostě někdy i ten nejnadanější knihkupec musí případ odložit.

Občas se rád nazdařbůh courám velkými knižními domy. Jdu-li ale pro konkrétní titul, mám rád malé krámky, kde za pultem stojí opravdový knihkupec. Ono se nějak hned pozná, že ho knížky baví. A když mi pak knihu zabalí do papíru, mám pocit, že jsem zase o padesát let mladší. Z hlediska technického by bylo ideální, kdyby zákazníci do knihkupectví vstupovali se seznamem jednoznačných identifikačních čísel knih, tak zvaných ISBN. Nákup a prodej knih by se ovšem stal děsně nudným. Pro čtenáře i pro knihkupce.

Vyšlo v Literárních novinách 5/2016