Dôle

Vygúglit něco o francouzském Dôle v češtině dá práci, neboť dole může být cokoliv. Podaří-li se vám napsat "o" se stříškou, bude to o něco lepší. A hned zkraje se dozvíte, že Dôle je partnerským městem jihočeského Tábora. Dôle leží mezi Dijonem a Besanconem na řece Doubs v kraji Burgundském (přesněji Burgundsko-Franche-Comté). V dobách, kdy Burgundsko bývalo samostatné, pyšnilo se Dôle rolí hlavního města s parlamentem a univerzitou. Město vzniklo v 11. století, ale žádné památky před 16. stoletím se nedochovaly. Může za to Ludvík XI, který na hlavní město kraje Franche-Comté zaútočil v roce 1479 a po dlouhém obléhání město dobyl a nechal zničit.

Město omývá řada kanálů napájených řekou Doubs, patřících do systému říční cesty Rhôna - Rýn. Historickému centru dominuje přes 500 let stará zvonice kolegiátního kostela Notre-Dame. Kolem chrámu se kroutí středověké uličky s domy z růžového a šedivého kamene. Mnoho domů pocházejících z 16. - 18. století zdobí domovní znaky, věžičky, podloubí ukrytá ve dvorech, sochy nebo tepané mříže.

Pod kostelem podél kanálu vede úzká rue Pasteur, kde se v domě číslo 43 narodil roku 1822 Luis Pasteur. Zakladatel imunologie a jiných vědních oborů tu má dnes muzeum a plaketu na domě dokonce sám odhaloval. Jiná slavná osobnost, spisovatel Marcel Aymé, tu trávil mládí u tety. Pobýval tu i později, když pro chatrné zdraví přerušil studia v Paříži. Nezjistil jsem, zda má Marcel Aymé v Dôle svou sochu, ono je těžko překonat tu slavnou vystupující ze zdi pařížského Montmartru.

Svou sochu tu ovšem mají tři drbny, jako vystřižené z Ayméových románů. V horním konci Grande-Rue si hoví příjemné náměstí aux Fleurs s fontánou François-Marie Rosseta (1805). Les Trois Comméres (Tři drbny) od Jense Boettchera se tu usadily v roce 1982 a nechystají se odejít.

Na závěr jedna praktická rada: Pokud přijedete to Dôle po druhé hodině odpoledne a šilháte hlady, počítejte s tím, že se nikde nenajíte. Místní byrokrati vydali nařízení, že restaurace smějí podávat jídlo až od sedmi. Některé sice mají i otevřeno, ale dají vám jen napít. V mezičase se doporučuje nějaké místo si rezervovat, protože v oněch kritických sedm večer je najednou všude plno a všichni stejně vyhládlí obyvatelé svorně začínají předkrmem. Plno nebylo jen v Chez FiFi, byť tam hrála harmonika.