Fontána Medicejských v Lucemburské zahradě

O fontáně Medicejských si snadno najdete historii a fakta. Větší sílu ale má jeden prchavý zážitek z roku 1959. Možná je to vymyšlený příběh. Co na tom. Jean-Michel Guenassia ho v románu Klub nenapravitelných optimistů vypráví ústy dospívajícího Michela Mariniho.

Sedávali jsme pod platany u fontány Medicejských. To bylo její místečko. Sem se ráda uchylovala a učila se tu. Hledali jsme si podél kašny místo opodál, nejraději na pravé straně, abychom měli nějaké sluníčko. Podle ní to byla zdaleka nejkrásnější památka v Paříži. Dokázala si ji dlouhé minuty prohlížet, jako by tam hledala nějaké skryté tajemství. Podle mě to byla prostě hezká kašna. Zasněně šeptala: "Tahle fontána je neuvěřitelná fantazie z vody, kamene a světla. Slouží jedině k potěše zraku. Člověk může projít kolem, a ani si jí nevšimnout. Jakmile ji zahlédne, zaujme ho. Očaruje tě a upoutá florentská bohyně. Její proporce jsou ideální, její perspektiva dokonalá. I kdybys nebyl romantik, ona ho z tebe udělá. Pozoruj odloučené milence Ákida a Galateiu, jak jsou tu navždy spojeni. Je to útočiště milenců a básníků, strážce důvěrností a svědek věčných přísah. Jednou sem přivedeš dívku, kterou budeš milovat, a zarecituješ jí nějakou báseň."

V sobotu jsme se pustili do fotografování v Lucemburské zahradě. Měl jsem jen jeden film. Pózovala před fontánou Medicejských, před sochami i v hudebním pavilonku. Bylo krásně. Dal jsem si na čas se zaměřováním, hledáním náležitého úhlu, zachycením světla. Šlo jí to na nervy. Chtěla, abych si pospíšil, že bude vypadat strašně a že fotky roztrhá. Sedla si na kraj nádrže. Bral jsem ji zblízka. Třicet centimetrů od obličeje. Vlasy měla rozcuchané. Ze strany ji osvětloval sluneční paprsek. V tu chvíli se usmála. Oči se jí smály. Vyjímala se proti nebi a stromům. Byla klidná a zářila. Zachytil jsem její pohled stranou. To jsou její nejkrásnější fotografie, jaké jsem kdy udělal. Ukázal jsem jí se. Neroztrhala je.

Fontána a světlo, okamžiky dávno minulé, pokud se vůbec staly. Ale když je čtete, dostává to místo v Paříži, dosud zachycené jen turistickým zrakem, úplně jiný rozměr. Uvědomíte si rozdíl viděného a prožitého. Zatoužíte se k němu vrátit znovu. Jinak. Smýt pachuť bedekrů. Pobýt tam s někým blízkým. Zajisté, nejde o fontánu Medicejských. Ovšem ta z vás udělá romantika. Spolehlivě.