Francouzi a druhý mozek

08.01.2019

Vědci konečně prokázali to, co prostý lid ví už dávno a Francouzi odjakživa, a sice že láska, potažmo spokojenost prochází žaludkem. V naší trávicí trubici sídlí rozsáhlá struktura nervů, která řídí činnost střev a posílá do hlavy spoustu informací. Někteří odborníci o soustavě mluví jako o druhém mozku, ale častěji jí říkají enterická nervová soustava (ENS). Podle doktora Michaela Gehrsona má ENS vlastní neurologickou aktivitu do značné míry nezávislou na mozku a zvládá prý docela náročné úkoly. Samostatnost druhého mozku dokládá i fakt, že téměř 90 % informací směřuje z břicha do hlavy a jen 10 % obráceným směrem.

Francouzi mají odedávna jasno v tom, co je v životě důležité, a proto se všechno točí okolo jídla a pití. Existuje snad někdo jiný na světě, kdo dokáže kvůli pochybné chuti jakési houby, která ke všemu roste jen pod zemí, takže není vidět, podnikat složité výpravy po lesích nebo platit horentní sumy za to, co vyčenichá pes nebo prase? Nevzpomínám si, že bych kdy viděl francouzský film, kde by se nejedlo. Sebevětší tragédie hrdinům nezabrání v tom, aby se sešli u oběda doma nebo v restauraci, a mezi chody řešili onen zásadní problém, kvůli němuž by film natočen. Filmy nefrancouzské vyjadřují osobní tragédii a zoufalství často tak, že hrdina či spíš hrdinka nemohou jíst, sklesle sedí nad talířem nebo od něj s odporem prchají. Ne tak ve filmech francouzských. Život je někdy těžký, krutý, ale to neznamená, že by se člověk měl týrat ještě tím, že vynechá kachnu na pomerančích a sklenku červeného cuvée.

Francouzi trénují druhý mozek, aby ten první byl spokojený a nevymýšlel kraviny, a to od útlého dětství. Peter Mayle, který byl nanejvýš povolán, aby srovnával britskou a francouzskou kuchyni napsal: "Anglická nemluvňata se krmí kaší bez chuti a bez zápachu, pokrmem, který se hodí snad jen pro slepice. [...] Francouzské nemluvně oproti tomu již od samého počátku, když ještě ani nemá zuby, dostane stravu pro lidi s chuťovými buňkami."

Jestliže pro výkonnost mozku stanovujeme a měříme úrovně hodnot IQ, nestálo by za úvahu do toho nějak zahrnout i ENS, třeba podle toho, co zkoumaný jedinec měl zrovna k obědu či večeři? Francouzi by si určitě výrazně polepšili v tabulce průměrného IQ národů.