HLP čili háelpéčko

Medicínsky vzdělaný novinář by si asi vzpomněl, že zkratka HLP také označuje zvýšenou hladinu krevních tuků, ale mezi mediálními kolegy má "háelpéčko" jen jediný, zcela jasný význam. Hluboce lidský příběh. HLP je to, co dnes prodává noviny, co diváci večerní zpráv očekávají. Žádné složité rozbory, polemiky nebo komentáře. Dejte nám srdcervoucí příběh! Co na tom, že je vše vykonstruované? Hlavně když je to hluboce lidské. Někdy média musí přinést i zprávy, v nichž nikdo nikoho nezabil ani neokradl, nedošlo k havárii či trestnímu stíhání nebo aspoň k bouřlivému rozvodu celebrit. To pak bývá oříšek, jak v nudných politických či ekonomických tématech najít háelpéčko. Na téma elektronické evidence tržeb se háelpéčko vyrobí třeba takto: Vezměte jednoho bodrého venkovana se sympaticky kulaťoučkou tváří, a ukažte ho, jak za ranního kuropění obhlíží své polnosti. V dalším záběru prodává svou úrodu na trzích. Do kamery emotivně řekne, že nikdy neměl ani kalkulačku a teď tohle. Závěrem se dle potřeby buď melodramaticky vyjádří o tom, jak ho EET zničí, nebo optimisticky prohlásí, že to zvládne, hlavně že jsme zdraví. Háelpéčko zabere tolik času, v němž by se možná daly vyjmenovat odborné racionální argumenty pro a proti, ale koho by to zajímalo, že.

Někde jsem četl, že "divákům se pod kůži dostane jen hluboce lidský příběh, který jde na dřeň". Jediný opravdu a doslova hluboce lidský příběh může být příběh kanibala. Ale vážně, HLP je jedním z účinných nástrojů ovlivňování veřejného mínění. V postpravdivém světě objektivní fakta nikoho nezajímají, stojí-li na druhé straně osobní názor apelující na city nebo patřící nějaké celebritě.

Se železnou pravidelností se ve zpravodajských relacích objevují háelpéčka, jak se někdo dostal do dluhové pasti. Většinou jsou všechny případy na jedno brdo a dotyční jsou prostě ňoumové, co si neumí spočítat jedna a jedna. Když se to ale zaobalí do srdceryvných slz a pohnutí v hlase, divák by jim málem nějakou korunu poslal. Na druhou stranu, jak chtít od občanů, aby se chovali rozpočtově vyrovnaně, když to už desítky let nedokáže ani naše vláda? Novináři nejsou (až na výjimky) pitomci a háelpéčka jim přinášejí pramalou radost. Ale přinášejí vyšší prodeje a sledovanost. Oni by rádi psali něco jiného, kdyby mohli. Konzumní žurnalistika si ovšem diktuje.

A co na to můj oblíbený průzkum titulků? Tak třeba: Opice v Menažerii - úvodní epizoda cyklu scénických čtení nabízí hluboce lidský příběh (epochtimes.cz, 17. 3. 2016). Háelpéčko, jak vidno, přitahuje čtenáře i samo o sobě. I když v tomto případě se jedná vlastně o hluboce opolidský příběh.