Jak si Hurvínek představuje válku

Z médií často slýcháme přirovnání, že si dotyčný něco představuje jak Hurvínek válku. Někdy o válku skutečně jde ("Doporučovat z pozice českého prezidenta velmocím, jak bojovat proti terorismu, je podle něj podobné, jako když si Hurvínek představuje válku"; tyden.cz, 30.09.2015), jindy je použito přeneseně, v souladu s jeho legitimním posláním ("Mnozí si představují výkupnu jak Hurvínek válku, ale aby středně velká sběrna mohla fungovat, pak investice do provozu a zařízení se pohybují v řádech mnoha desítek a někdy i stovek milionů"; Brněnský deník, 10.04.2015). Přirovnání by mělo obsahovat pravdivý základ, aspoň do té míry, kolik se jí nachází v každém šprochu. V daném případě by řečený Hurvínek měl mít tak zkreslené povědomí o válce, že by to vyvolávalo smích.

Jenže Hurvínek, na rozdíl od většiny z nás žijících v 21. století, si válku představit dovede. Jako mladý ji zažil na vlastní kůži, vlastně dřevo. Tak nějak typicky česky. Nebojoval sice na frontě, ale nebyl ani někde zbaběle zalezlý, což by u loutky nikoho ani neudivilo. Hurvínek byl za svůj odpor zavřený a dokonce zraněný. S otcem taťuldou hráli i po Mnichovu a nebezpečně protiněmecky laškovali na jevišti. Až byl duchovní otec Josef Skupa zatčen, odsouzen a jeho divadlo bylo zavřeno. Němci zatkli i Spejbla a Hurvínka a coby důkazy je internovali do skříně. Při pokusu o útěk, když jednou vypadli z police, kde úředník gestapa hledal nějaký spis, utrpěli oba zranění. Hurvínkovi Němec údajně šlápl do obličeje a Spejblovi zlomil nohu.

Letos se klučina Hurvajs dožívá devadesáti let a jak to tak vypadá, všechny nás přežije. Třeba se dožije časů, kdy si válku nebudeme muset ani představovat. Ale do té doby by se přirovnání mělo upravit. Mělo by se říkat: Kdyby sis uměl představit válku aspoň tak jako Hurvínek.