Jihoitalské pouliční spolky a dýchánky

Čím víc se v Evropě pohybujete směrem jižním, tím více se společenský život otvírá, vychází ven do ulic a na náměstí. Samozřejmě až večer. Před polednem, jakož i ve čtyři hodiny po něm, budete ulicemi bloudit sami a živou zábavu v navštívených místech můžete jen suše předpokládat. Jedinou výjimkou jsou kanceláře či klubovny různých až bizarních spolků, svazů a stran. V italské Apulii jich má každé malé městečko několik. Před nimi - nikoli uvnitř - najdete jejich příznivce posedávat a diskutovat i přes den. Vždy jde o muže a většina z nich je ve věku, kdy už hodně pamatují nebo si už nepamatují nic.

Někdy jako rozšafný diskusní spolek působí i skvadra městské policie. V Alberobellu čítala asi pět mužů a jednu ženu, patrně administrativní pracovnici. Ráno v osm napochodovali všichni svorně do kavárny na jedno krátké ristretto a delší debatu s kavárníkem. Pak se zabývali činnostmi nejasnými a utajenými, protože pokutování špatně parkujících Italů by bylo chápáno jako narušení národních tradic, a cokoli většího řeší carabinieri. Ale kdykoliv člověk usměvavé "měšťáky" potkal, působili dojmem, že vyskytne-li se potřeba, ochotně a okamžitě přeruší družnou zábavu v té či oné skupince civilistů.

Jižní národy svoje staroušky do starobinců zavírají jen zřídka. Pokud to je možné, nechávají je v jejich prostředí, kde tito vydrží celý den vykukovat z okna nebo sedět na zápraží. Mobilnější stařečci si povídají před klubovnami (viz výše), zatímco jejich stařenky probírají novinky před obchody nebo před domem jedné z nich. A večer - mnohdy za uctivého doprovodu dětí či vnoučat - se přesunou na náměstí a podobná přirozená centra společenského života, aby si tu užili blízkost všech generací.