Knižní trubky

Jak tak procházím knihkupectví, narazil jsem na titul Já JůTuber. Správně by se mělo psát JúTuber, pokud ovšem nejde o nějakou sólo akci Jůa bez Heleho. S úsměvem idiota opět objevuji něco, čím se už drahnou dobu zabývají milióny lidí a miliardy je sledují. Ne že bych dosud netušil, jakým fenoménem YouTube je. Ale v zásadě jsem skončil na úrovni výstižné definice, jež má podobu vtipu: Přijde malý školák domů ze školy: "Mami, mě ve škole zbili!" - "Jo, já vím", odvětí matka: "Viděla jsem to na YouTube."

Budiž, pozdě ale přece se do těchto virtuálních vod trochu analyticky ponořím. JúTuberem se může stát každý a získá tak na internetu další paralelní existenci. Stačí natočit sadu videí, na nichž něco plácá či předvádí. Ti nejsledovanější JúTubeři pak mohou dokonce vydělat nemalé peníze. Pomineme-li vlogy celebrit, jsou nejúspěšnější asi videokanály o tom, co si obléknout na tělo nebo namatlat na obličej. Zůstanu jen v českém provinčním kachňáku, utopit se dá i v něm, vždyť třeba GetTheLouk má přes 200.000 folouverů, tedy hlavně folouverek, a desítky miliónů shlédnutí. Jeden krátký náhled mě přesvědčil, že svůj výzkum budu muset zúžit nejen teritoriálně, ale i obsahově. A když už jsem začal knihkupectvím, pustím se do knižních vlogů, tedy do BookTuberů českých. Knižní vlogeři se sice pohybují v jiných řádech co do počtu sledovatelů a shlédnutí, ale to jim nijak nebrání produkovat stovky videí. Našel jsem 25 českých knižních videoporadců, kteří mají aspoň 100 a víc odběratelů. Tím jsem se dostal na cca 2.000 videí, z nichž bych měl shlédnout statisticky významný vzorek, přičemž video trvá průměrně 20 minut. Po shlédnutí tří jsem se ale cítil tak vyčerpaný, že jsem si musel dát týden pauzu.

Nuže, BookTuber je když: Někdo přečte knihu a nechce o ní jenom napsat na svém blogu, ani mu nestačí recenze, kterou vloží do knižních eshopů nebo do databáze knih či jiných portálů. Musí nám to povědět pěkně osobně. Takže postaví kameru před regály plné knih (někdy stačí polička Ekby Tony s řádkou titulů v hodně nevhodně barevných obalech) a do vzniklého prostoru nastrčí svou hlavu, eventuálně celou horní polovinu těla a řekne nám, proč se mu kniha (ne)líbila. Někdy ani to ne, on ji ještě ani nečetl, jenom ji dostal či koupil, a deset minut nám vykládá, jak se na ni těší. Tomu se říká "book haul videa" nebo "TBR" (to be read). V definici používám sice mužský rod, ale z hlediska genderové spravedlnosti nutno uznat, že výrazně převažují BookTuberky. Ženy jsou bytosti komunikativnější a sdělení o tom, jak si u příběhu pobrečely, divák asi taky spíš pobere od něžnějšího pohlaví.

Skoro každé video z těch, co jsem shlédl, začínalo sdělením, že BookTuberka byla v časovém presu a k natáčení se dostala s vypětím všech sil až teď. Dobrá, ale nutil ji snad někdo? Od moderátorů televizních pořadů, jež se vysílají v šest ráno, a kde se mluví o zdravém cvičení a účincích aloe vera, odkoukala dotyčná řeč těla. Ta praví, že kdo toporně byť vteřinu stál, navždy ztvrdne opodál. Tudíž BookTuberky mluví i rukama vyjma chvil, kdy na kameru ukazují objekt jejich recenzování. Na druhou stranu jedná se o jediný dynamický prvek celého pořadu, takže proč ne. Základní mantru v podobě věty: "Je to hodně zajímavá knížka", zaslechnete pokaždé několikrát. Případně se připouští emotivnější "strašně zajímavá" nebo "hrozně zajímavá". Hned po zajímavosti se u knih cení čtivost. Několik dalších ukázek sémanticky nabitých vět:

  • Už jsem na straně dvanáct a nevím, proč jsem ji zase odložila.
  • Kniha je ú - žas - ná, má uvnitř ilustrace. Recenze bude.
  • Každá ta kapitola končí tím, že potřebujete číst dál.
  • Autor se zabývá tématem, které umí velmi citlivě podat, to tedy jo.
  • Tahle knížka je úplně dokonalá, mně se hrozně líbila.
  • Uvažuju, co jsem ještě o knížce neřekla a chtěla bych říct. No, asi tak.

Ač jsou BookTuberky všechny ve věku, v němž by ani nemohly pomýšlet na kandidaturu do Senátu, projevuje se u nich často jistý stařecký syndrom, spočívající v neschopnosti myšlenku udržet a stejně tak v neschopnosti myšlenku opustit. Jedna známá a v celku rutinérská videoharcovnice u válečného románu konstatovala, že obsahuje příliš detailní a technický popis zbraní a bojů. Dobrý postřeh, všichni pochopili, nebylo nutné to opakovat v různých obměnách čtyřikrát a zabít tím několik minut. Dokonce, nikoli však do konce, jsem zkusil shlédnout takzvanou "knižní lákačku". Ono to totiž trvá hodinu, během níž se masochisti (nikdo jiný to nemůže vydržet) dozvědí, o čem je 46 nově vydaných knížek.

Dobrosrdeční BookTubeři mluví více méně souvisle, byť někdy drmolí až tak, že se to nedá pochytat. Jejich aktivita a nasazení přináší nepochybné sociální pozitivum v tom, že nemají čas poflakovat se po ulicích, fetovat nebo se věnovat jiným asociálním činnostem. Vyzdvihl bych i nezištnou, ba průzračnou lásku k literatuře. Kdyby ovšem nešlo hlavně o recenzní výtisky.

Chtěl jsem si BookTubery počeštit. V angličtině by se jednalo o knižní bulvy nebo hrboly, zůstanu-li jen u těch použitelnějších významů. Latina používá slovo tuber pro houbu, konkrétně pro velevzácný lanýž. Knižní lanýž zní hrdě, ale asi neodpovídá podstatě. Spíš bych si pod ním představil nějaké nadčasové veledílo. Tuber vzniklo pochopitelně od slova "tube", což je roura. Vlastně trubka. Hlásná trouba, to už pasuje líp. A knižní trubka se hodí i gendrově.