Kolik jste viděli "unesců"?

V roce 2013 bylo na seznamu světového dědictví UNESCO 981 položek. Z toho 759 položek kulturního dědictví, 193 přírodního a 29 smíšeného celkem ve 160 státech světa. Česko má na tomto seznamu celkem 12 památek. Musí-li muslim jednou za život do Mekky, neměl by člověk kulturní jednou za život vidět všechna "unesca"? Dejme tomu, že by si vyhradil jeden měsíc na jednu zemi, pak by na to potřeboval asi 13 let. Zkrátíme-li měsíc na týden, jsme na třech letech. Někde by asi týden stačil, v jiné zemi by i měsíc znamenal značnou honičku. Chtělo by to dobré logistické plánování. Taky dost peněz. Cestovky a přepravní agentury by zajásaly.

Některá "unesca" už člověk viděl, aniž věděl, že to jsou ona. Věci vnímáme vždy jinak, když o nich něco víme. Jen přistupujeme-li k nim jako tabula rasa, bude první dojem zcela nezaujatý. Ale který Evropan, není-li úplně pitomý nebo značně nezletilý, bude v evropských městech nepopsaným listem? Ačkoli, kdo ví. Moje zde často citovaná kamarádka - učitelka na gymnáziu - položila patnáctiletým studentům dotaz, jaká že znají italská města. Původně a naivně očekávala, že se rozproudí debata na téma kolébka renesance nebo tak něco. Neznali ani jedno. Těžko uvěřit. To "nedali" ani Benátky nebo Řím? Ale přesto si myslím, že když stojíme před nějakým přírodním, umělým, případně uměleckým útvarem, tak jej vidíme skrz již zažité nebo nastudované zkušenosti, srovnáváme představu se skutečností, hledáme podobu s tím, co jsme už viděli jinde. Nálepka světového dědictví UNESCO nám říká: Pozor, to není jen tak nějaká hromádka šutrů.

Když už jsme u té Itálie, tato se pyšní 49 památkami Unesco. A to některé jsou tvořeny více objekty na různých místech. Třeba k poznání mocenských středisek Langobardů musíte obrazit pevnosti, kláštery a kostely v sedm lokalitách severní a střední Itálie a přitom si odškrtnete v seznamu UNESCO jen jednu položku. Nemělo UNESCO Itálii prošpikovanou historií víc než je mortadela naditá slaninou rovnou prohlásit za památku jako celek? Ve srovnání s jinými zeměmi je pro Evropana Itálie celkem pohodlně dostupná. Jiné země by v honbě za značkovými památkami kladly větší odpor. Je nějaká památka v Severní Koreji? Ano, je, např. komplex hrobek Kogurjo. Ale to vyřizování papírů, jednání s byrokraty, čekání na povolení! A pak člověk zjistí, že jde opravdu jen o hromadu šutrů s nálepkou Unesco. Jestli ono by nebylo nakonec lepší vybrat si nějaké "unecso" doma nebo někde poblíž, poznat ho důkladně a přispět něčím na jeho záchranu a udržení. A na propagaci mezi patnáctiletou mládeží.