Kuchyňkové kávorady

Je známo, že řada zaměstnanců velkých korporací trpí tzv. prokafinací, což je speciální druh prokrastinace, při níž dochází k odkládání pracovních povinností kvůli přípravě a popíjení kávy s kolegy v kuchyňkách. Na druhou stranu některé výzkumy, například profesora Alexe Pentlanda z Massachusettské technické univerzity, prokazují, že setkávání nad kávou posiluje soudržnost kolektivu a přispívá k vyšší produktivitě. Z vlastních zkušeností mohu potvrdit, že nahodilá a krátká výměna názorů u kávovaru častokrát vyřešila problém a rozdělila úkoly efektivněji, než dlouhé a únavné porady se spoustou řečníků a prezentací. Tím prokrastinace vlastně sama sebe potírá a přináší pozitivní výsledky, pokud se ovšem po návratu k pracovnímu stolu nezvrhne v jinou svoji odrůdu.

Takzvané kuchyňkové kávorady mají oproti ostatním korporátním mítinkům řadu výhod. Odpadá jejich plánování a příprava včetně toho mnohdy nejsložitějšího bodu, kterým je rezervace zasedačky. Nikdo neotravuje powerpointovým karaoke. Maximálně v zápalu výkladu nakreslí nějaké schéma zvýrazňovačem na dvířka lednice. Stírají se rozdíly v postavení a funkcích, dokonce i kindermanažer chápe, že tady jsou si všichni rovni. Správný šéf by ovšem měl zůstat konzistentní v názorech, přinejmenším by neměl nadávat na něco, co předevčírem všem vychvaloval na celofiremním mítinku. Na kávoradách se řeší opravdu důležité věci. Pokud totiž člověk u kafe vůbec myslí na práci, tak pochopitelně jen na to, co považuje za podstatné. Porady jsou stručné a jasné, jinak kafe vystydne. Největším přínosem je více méně nahodilá skladba účastníků diskuze. Mnohdy si pro svačinu do lednice přijde někdo, koho by na normální poradu nikdy nezvali, a vnese do problému nový pohled nebo ho rovnou vyřeší.

V kuchyňce se také nejlépe uplatňuje manažerské pravidlo "dvou pizz" zakladatele Amazonu Jeffa Bezose. Podle něj se nemají pořádat schůze, na nichž by se ze dvou pizz nenajedli všichni, čímž chtěl vyjádřit, že staré přísloví "víc hlav víc ví" má své meze. Náhodný shluk kolegů v kuchyňce je limitován nejen její velikostí, ale i faktem, že nikdo nerad čeká u kávovaru. Kuchyňka dokonce umožňuje Bezosovo pravidlo demonstrovat v reálu, pokud někdo dovolí, aby mu donesené quatro fromagi sežrali kolegové.

U kávorad nelze ovšem stoprocentně zaručit, že se bude probírat téma, které má šéf na tudúlistu už měsíc na prvním místě a pokud ano, že se v průběhu debaty nepřeběhne k nějakému žhavému drbu. I když v kuchyňce jsou si všichni rovni, přesto je nejlepších výsledků dosaženo, když manažer zrovna sedí na jiném mítinku. Z toho plyne, že pokud by korporátní manažer opravdu chtěl znát pravdu, namontoval by do kuchyňky odposlech.