Lavičky kampánské

06.10.2015

Kampánie, ostatně jako celý jih Itálie se vyznačuje tím, že lidé na ulicích tráví mnohem víc času než my národy severní. Tady se vychází před dům, do ulic, nejen proto, aby se člověk co nejrychlejším způsobem dostal zase do jiného domu, kde něco potřebuje vyřídit. Tady se vychází do ulic prostě jen tak, za účelem porozhlédnutí, pobytí, setkání a pokecání se sousedy. A pokud je současně potřeba i něco zařídit, třeba nakoupit česnek v obchůdku za rohem, může se z toho stát záležitost na dvě hodiny. Mluvíme samozřejmě o čase mimosiestovém. Tento modus vivendi si přímo říká o lavičky, i když vestoje se toho probere taky dost.

Prostředí uliček a náměstí požívá péče řízené jaksi radničně i spontánně občansky a oba přístupy si kupodivu nepřekáží, doplňují se. Dokumentovat to lze na dvou sousedních městečkách ležících na amalfském pobřeží spíš blíže k Salernu. Větší Maiori a menší Minori možná vzájemně soupeří ve zdobnosti a místní spolky ve stylu "zahrádkáři Kersku" ještě vylepšují to, co vyprojektovala radnice.

V červenci 2015 v Maiori probíhala výtvarná inovace laviček, malby byly tak čerstvé, že na ně dokonce bylo zakázáno usedat. Dva místní staříci patrně nelepivost vyzkoušeli, nebo jim byla lhostejná. Minori zase trumfovalo sezením z europalet, které bylo vylepšeno polštářky a zakomponováno do celkové expozice dekorací. Na estetické hodnoty artefaktů nutno vzít jiná měřítka, cení se hlavně nadšení místních tvůrců. Platí to pochopitelně i o výtvarně pojatých lavičkách maiorských.