Literatura jídelních lístků

Literatura jídelních lístků je co do rozsahu i obsahu poměrně chudá, a přesto ji čtou statisíce lidí, vrací se k ní den co den. Co by za to dal spisovatel, kdyby nad stránkami jeho knih lidé hloubali tak intenzivně, jako pročítají těch pár ohmataných stránek, někdy jen jediný list.

Literární vědci se zatím neshodli, zda texty tvořící jídelní lístky se řadí k beletrii nebo literatuře faktu. Někteří znalci dokonce hovoří o poezii. Zařazení do literatury faktu nahrává skutečnost, že čtenáři často o díle hovoří stylem "Fakt? Fakt to stojí tolik?" apod. I když zde uvedené číselné údaje nesporně představují neměnná fakta, v textech popisujících jednotlivé pokrmy naopak mnohdy převažuje umělecká fikce od začátku do konce. A stejně jako mezi horami vydaných knih se jen občas vyskytnou skutečná veledíla, i mezi jídelními lístky desetitisíců hospod a restaurací se jen někdy najde skvost, který rázem tento poměrně krátký literární útvar posune do nečekaných výšin gotického románu, lyrické prózy či dokonce milostné poezie.

Chcete-li rozpoznat Kafku mezi ubohými pisálky, vlastně spíš asi Edgara Alana Poea jídelních lístků, jeďte do Olomouce do restaurace Torture. Katův šleh zdobící mnoho českých jídelníčků je proti menu tohoto podniku jen ubohý pubertální slint. Restauraci Torture jde především o literární účinek, odpověď na otázku, co bude na talíři, je ponechána fantazii čtenářově. Zatímco u jídel jako je Urvané koleno bičovaného Lukáša z Příhona, Kopa křídel z kuřete lakomého Lunta nebo Tatarský nájezd krvelačného vampíra lze po dostatečném zapojení představivosti přiřadit k nějakému známému pokrmu, v případech jakými jsou Kusy špinavého rouna kacíře Cilka, Zuboželé trosky linčované Kláry nebo Temné stíny hříchu si ani největší imaginátor nemůže být jist, jestli mu přinesou něco k jídlu, nebo bude odveden do prádelny případně do mučírny k nějakým sadomaso hrátkám. Pro strávníky s menší představivostí byly trapně doplněny vysvětlivky, jako např. Poslední slzy bičované coury (zeleninové rizoto sypané sýrem), Kousky po mrtvém vězni z Vodňan (kuřecí rizoto se zeleninou a žampiony) nebo Zasmrádlý polibek dotčeného Mirečka (kuřecí steak s rokforovou omáčkou). Tím je ovšem vysoká literatura degradována na úroveň čítanek základního školství, v nichž je žákům vykládán stručný obsah románů a význam básní. Odmyslíte-li si tyto přízemnosti, můžete si odnést čistý umělecký zážitek, aniž si musíte cokoliv objednat.

Literární historik jídelních lístků nesmí vynechat ani restauraci Tropical v České Skalici. Zde najde zcela unikání pokus o českou podobu védského hymnu. Správný prožitek je dosažen jen hlasitou četbou, přinejmenším je potřeba recitovat mantru "obloha", která tvoří závěr každého verše:

  • Šéfovo mňammňamíčko, obloha
  • Nálada pana kuchaře, obloha
  • Rumcajsův měšec, obloha
  • Babiččina dobrota, obloha
  • Pekelná pomsta, obloha
  • Krásné pobřeží, obloha

Závěrečným veršem "Krásné pobřeží, obloha" je již plně navozena představa azurového nebe a roztomilých mráčků na obzoru. Jen barbar by v tom viděl zelí, naložené papriky nebo hlávkový salát. Zároveň je návštěvníkova mysl, po překonání pekelné pomsty, pozitivně naladěna příslibem ráje.

V literární vědě se etabloval tzv. trojrovinný model, který rozlišuje tři základní literární druhy, lyriku, epiku a drama. Lyriku i epiku, jak prokázáno, v restauracích již máme. Potkáte-li v některé z našich četných restaurací číšníka s hereckým nadáním, můžete se dočkat i dramatického představení. Stačí, když požádáte, aby vám obsluha sama něco k jídlu doporučila.

Vyšlo v Literárních novinách 2/2016