Masopustní úterý v Las Palmas

Milióny turistů přilétají každoročně do Las Palmas na Gran Canaria. Tedy oni přiletí na letiště, které leží o 30 km dál, ale většina z nich Las Palmas navštíví. A ta většina nám nebude věřit, že jsme městem chodili zcela sami jen za zvědavého dohledu několika bezdomovců. Už vjezd do hlavního města se diametrálně lišil od očekávaného. Připravovali jsme se na zácpy a pomalé popojíždění centrem, ale den před popeleční středou, byť se už blížila devátá hodina ranní, bylo všude pusto a prázdno.

Jindy si před známými památkami říkám, kéž by turisté na chvíli zmizeli, abych si objekt mohl vyfotit bez jejich zástupů, tentokrát ale pustota skoro vadila. Zmínění bezdomovci své požadavky na příspěvek ke zvýšení jejich životní úrovně nemohli rozložit mezi více donátorů a nabyli dojmu, že jsem do Las Palmas vyslán v zastoupení všech charit a dobročinných nadací.

Zastřešené dřevěné balkóny jsou typické pro celé Kanárské ostrovy, ten nejslavnější visí na Kolumbově domě v nejstarší části města. Další památky viz strana x až y příslušného bedekru. Nemít v něm mapu, ani se nebylo koho zeptat, kudy na další zajímavá místa. Vyjma těch bezdomovců, u nichž ovšem jsou dotazy jaksi zpoplatněny. V liduprázdné pěší zóně na Calle Mayor de Triana jsme si korzo plné života mohli jen představovat. A při čekání až naskočí zelená na semaforu, který tu mají nastavený na nekonečně dlouhý minutový interval, jsme mohli rozvíjet úvahy o tom, zda by poslední přeživší na Zemi ještě dodržoval pravidla silničního provozu.

Večer Masopustního úterý, poslední před velikonočním půstem, vypadá pochopitelně úplně jinak. My jsme ale ze ztichlého Las Palmas odjížděli před polednem a netypický zážitek se tak zobecnil. Alespoň do doby, než spolu s milióny dalších zvědavců na Gran Canaria opět zavítáme.