Matera

V oblasti Basilicata, která vyplňuje prostor mezi podpatkem a špičkou oné pověstné italské boty, nelze vynechat město Matera. Zaparkujete-li někde poblíž křížení Via Lucana a Via P. Vena a projdete-li kousek celkem běžnými ulicemi na náměstí před Palazzo Lanfranchi, můžete si ověřit známou pravdu, že vidět něco na vlastní oči nenahradí sebedokonalejší virtuální prezentace. Popojdete k zábradlí a spadne vám čelist, i když máte z bedekrů nastudováno, co by tu mělo být. Opravdové Sassi di Matera vás praští do očí, vystoupí v jediné vteřině z jiného tisíciletí či snad z jiného světa. Tady nejde o kulisu k filmu Mela Gibsona ani Francesca Rosiho, vše je skutečné a přitom neuvěřitelné.

Teď by měl samozřejmě přijít historicko kulturní výklad, co jsou Sassi di Matera, ale tato fakta nastudovat v bedekrech a Wikipedii lze. Budete-li se dívat pozorně, v dálce nad údolím řeky Graviny zahlédnete stín pračlověka proběhnuvšího mezi jeskyněmi. Snad vůbec prvního člověka, co se usadil v Itálii, ale tehdy hranice států nebyly a nic neznamenaly. A historie se žene dál. Ještě dřív, než se čas začal počítat od Krista, byli zde Římané a říkali městu Metheola. Jeskyně hostily barbarské Langobardy a pak třeba řecké ortodoxní mnichy. Z desátého století po Kristu tu zbyly byzantské fresky v jeskynních kaplích. Materané mají bojovnou a odolnou povahu, kterou patřičně prověřily bouřlivé dějiny, epidemie a zemětřesení.

Až teprve před čtyřiceti lety objevili Materu turisté, do té doby ve skalním městě žili ti nejchudší obyvatelé. Ač se některá obydlí změnila v B&B, restaurace a prodejny, zachovaly si Sassi di Matera svou jistou tajemnost a děsivost dodnes. Ostatně hlavně proto ji vyhledali výše zmínění režiséři pro svoje filmy.

V roce 2019 se Matera stane evropským městem kultury.