Modena formulí a balsamica

24.10.2013

Atmosféra měst má různé stavy, vrstvy, jako ta atmosféra nad našimi hlavami. Když někam přijedete v určité roční době a v konkrétní den, můžete zažít jen jednu z těch atmosfér a neměla by být zobecňována. Ale pokud se do daného místa už znovu nepodíváte, stejně si ten jeden dojem uložíte do paměti jako jeho všeobecnou charakteristiku. Italská Modena jedné zářivé a zářiové soboty může být tedy úplně jiná než třeba Modena všedního pracovního dne někdy v zimě. Díky teplu a sluníčku se naše sobota vyznačovala plnými restauračními a kavárenskými předzahrádkami, korzováním a okukováním starožitností na trhu, který až do odpoledne zaplní Piazza Grande v historickém centru.

I pro našince, který není fanda do aut, je skoro povinné vidět muzeum Enzo Ferrariho, které vzniklo podle projektu Jana Kaplického. Kaplického stavby potřebují nadhled, přeneseně i doslova. Když stojíte před tou v Modeně, nevyfotíte ji nikdy celou, ale vnímáte jejího ducha, nápad. Jednoduchost spolu s mnohotvárností, jak sám architekt zdůrazňoval. Kaplického stavba přinese městu, které se jí odvážilo, nový a nezaměnitelný prvek, novou turistickou atrakci. Praha svou šanci propásla. Byrokraticky, politicky, lidsky - jako vždycky.

Kromě řady památek včetně univerzity z dvanáctého století, je Modena i sídlem balsamica. Na rozdíl od formulí vystavených v muzeu, na které se nesmí sahat, si balsamico můžete ochutnat a koupit. Ale formuli, jak se tento slavný vinný ocet vyrábí, vám taky nikdo neprozradí. Balsamico - toť rodinný či firemní poklad. Italové ho milují a dávají ho třeba i na zmrzlinu. A tak se posezení u italské kávy a s balsamicem v tašce spojí s myšlenkami na Kaplického, národní knihovnu a dojem z Modeny se už úplně pomíchá.