Mougins

Jako spirálovitá šnečí ulita si Mougins hoví na kopci vysokém tak akorát, aby člověk z okna dohlédl na záliv La Napoule či do Cannes. To privilegium má samozřejmě jen ten, kdo bydlí ve Vieux Mougin; rozsáhlá vilová a rekreační sídla v širokém okolí vyměnila výhled za pohodlí. Že jde o místo všestranně výhodné, věděli obyvatelé této části jižní Francie už dávno. Však taky Mougins v době, kdy slavné Cannes bylo jen rybářskou osadou, se od 16. století těšilo královským tržním privilegiím a staletí předtím tu Římané založili vojenskou posádku a poštovní stanici.

Úzké ulice stáčející se ke středu dovedou každého k středověké zvonici kostela Saint-Jacques-le-Majeur, postaveného v 11. stol. Než tam ovšem našinec dojde, narazí na každém kroku na důvod k zastavení. Galerie, ateliéry, butiky, restaurace, to vše obklopené cypřiši, eukalypty, mimózami a borovicemi. Umění ale najdeme i venku, na trávnících, před domy nebo na nich.

Novodobou slávu Mougins přinesl Picasso, jenž se tady v roce 1961 usadil se svou poslední milenkou a žil tu až do smrti. Picassovi se do značné míry věnuje muzeum fotografie, které vystavuje umělcovy portréty, jak je zachytili různí fotografové, hlavně André Villers. Zavítaly sem i další významné osobnosti jako všestranný umělec Jean Cocteau, francouzský básník a jeden ze zakladatelů surrealistického hnutí Paul Éluard, malíř a sochař Fernand Léger, americká tanečnice Isadora Duncanová, módní návrhář Christian Dior nebo francouzský filmový režisér a spisovatel René Clair.

Našli bychom tu i české stopy, zastupující dvě skupiny lidí, které toto místo přitahuje. Jsou to buď umělci a lidé tvůrčí, milující Francii a Provence zvlášť. A pak zbohatlí snobové, kteří se slétají jak vosy na sladkou hrušku vždy, když se o ní hodně mluví a píše. Tu první skupinu představuje Pepa Nos, skladatel a interpret frankofonní hudby, který tu v létě 2007 na pozvání vystupoval. Tím druhým českým (!) zástupcem není nikdo jiný než Andrej Babiš, který tu vlastní luxusní restauraci Paloma.