Návody na krásné dekorace

Před úžasnými návody, jak z plechovky od ananasu vyrobit vázu nebo svícen, není úniku. Jsou jich plné lajfstajlové časopisy a internet se jimi jen hemží. Pro ty největší tupce bývá kromě popisu k dispozici i video, jak krok za krokem přeměnit staré ponožky ve stylové rukavice. Pár příkladů z jednoho magazínu pro ženy: "Jestli se vám doma povaluje štůsek letáků, můžete je přetvořit v zajímavou mísu." Milá poradkyně, jestli se vám doma povaluje štůsek letáků, máte tam pěkný čurbes. Makulatura se možná hodí na zabalení šupin a kostry z mořského vlka nebo jiných pozůstatků od oběda. Sebedůmyslnější návod a hodiny snažení z nich delftský fajáns neudělají. Pořád to bude štůsek letáků opatlaný lepidlem a barvou. Některé návody dokonce spadají do právní kvalifikace nabádání k sebevraždě nebo sebepoškozování: "Prasklá klasická žárovka ještě nemusí skončit v koši. Když opatrně - tedy v rukavicích a brýlích - vydlabete sklo a náležitosti z jejího hrdla, snadno se promění v zajímavou vázičku. Je jen třeba ji na něco postavit nebo pečlivě omotat provázkem či vlascem a zavěsit."

Z četnosti návodů na dekorace typu "urob-si-sám" plyne, že symbolem domácího štěstí je váza a svícen. Ale přiznejme si, kolik nádob na řezané kyty a držáků na svíčky obvykle potřebujeme? Nemáme-li zrovna vánoce nebo vypadlé pojistky, a manželčiny narozeniny Autluk eviduje až za půl roku, tak žádné. Jenže při kutění vlastní vázy či svícnu zaboduje i ten největší nešika. Radu, jak si doma vyrobit náhradní zubní můstek, když nemůžete kousat, na netu nenajdete. Když mamina, co se doma na mateřské nudí, začne dekorovat vlastní příbytek obháčkovanými kanystry od kapaliny do ostřikovačů, je to její věc. Horší situace nastává, když své umělecké skvosty začne rozdávat příbuzným a přátelům. Začíná to nevinně tím, že jim je ukáže, nejlépe všem najednou na fejsbuku. Bývá slušnost snahu pochválit, dát lajk. Sotva si uvědomíte, že svým lajkem spouštíte katastrofu, která se v důsledku obrátí proti vám. Co asi při příští návštěvě u vás ona samozvaná výtvarnice a dekoratérka nese v igelitce za dárek? Můžete si být jisti, že lahev Moët & Chandon Brut Imperial to nebude. Neboť umělkyně vzápětí potom, co byla povzbuzena, nechala dítě v mokrých pamprsech řvát hlady a až do rána letlampou přetvářela plastové lahve na jeden svícen za druhým.

Člověk to navíc ani nemůže vyhodit. Při každé další návštěvě se národní umělkyně pochopitelně chce hned přesvědčit, jak je její dílo vystaveno a zda je mu věnován vhodný prostor a náležité nasvícení. Existuje jen jedno řešení: Dílo uschovat a instalovat těsně před příchodem návštěvy. Žijete-li bohatým společenským životem, sejde se vám po letech nejmíň tucet originálních a ručně zdobených váz, deset mís a dva tucty obzvlášť vydařených svícnů. Pak už je potřeba uplatnit metody knihovnicko-archivářské. Objekty označit signaturou a zapsat si, kdo byl dárcem. Dále si poznamenat nebo vyfotit způsob vystavení objektu. To, že už nevíte, kde ta příšerná váza stála loni, když přijela autorka tetička z Příbrami, neznamená, že si to nebude pamatovat ona. Bude a velmi dobře. A proč zavdávat příčinu k debatě, že na komodě v předsíni váza vypadala líp a jestli - nedej bože - by neměla vyrobit druhou, aby byly do páru?

V magazínu pro křehké ženušky lze najít třeba i toto: "Silnější láhev od vína nebo sektu odřízněte úhlovou bruskou s řezným kotoučem na dlažbu v místě, kde se zužuje." Každá slušná domácnost přece má doma v šupleti hned vedle škatulky se zažívací sodou úhlovou brusku s kotoučem na řezání dlažby. Stačí brusku vyndat, vypít lahev Bohémky, přidržet ji mezi koleny a krásně rovně ji přeříznout. Manžílek bude blahem bez sebe, až uvidí na stole tu originální dekoraci. Tedy až potom, co vám zavolá záchranku.