Není cassis jako Cassis

"Qu'a vist Paris, se noun a vist Cassis, pou dire: n'ai ren vist." Pravil okcitánsky provensálský rodák, básník Federique Mistral. Prý kdo viděl Paříž, a neviděl Cassis, může říct, že neviděl nic. Cassis ve francouzštině znamená černý rybíz a potkáte se s ním třeba v podobě známého likéru Cassis de Dijon. Ale městečko Cassis na Azurovém pobřeží nemá s rybízem nic společného. Když tak s vínem, rybami nebo korálem, který tu v minulosti lovili, či vlastně sbírali.

Cassis leží na východ od Marseille mezi slavnými zátokami Calanques a malíři obdivovaným Cap Canaille a na rozdíl od Saint Tropez si lépe uchovalo atmosféru poklidných přístavních městeček. Domky v pastelových barvách jsou roztroušeny po příkrých skalnatých svazích a táhnou se až k malému přístavu.

Kolem něj a v několika přilehlých ulicích a náměstích se soustředí veškerý život, jenž by srovnával s pařížskou megapolí jen pošetilý básník. Ale v něčem měl nejspíš pravdu. Cassis každému okamžitě přiroste k srdci.

Těžko zjistíme, co k tomuto místu cítili v 5. století před Kristem Ligurové, kteří zde vybudovali opevněné hradiště. Ti nejspíš oceňovali ideální polohu a bezpečí přístavu, stejně tak po nich Řekové a Římané. Proč sem ale rádi jezdili zmíněný Mistral nebo malíři Paul Signac, Raoul Dufy a Henri Matisse známo je. Jako by se tu na relativně malém prostoru koncentrovalo to nejlepší z Provence a Středomoří.

Cassis přitahovalo i spisovatele, čas tu rádi trávili třeba Alphonse Daudet, André Gide, Roger Martin du Gard, Paul Valéry nebo Američané Henry Miller a Virginia Woolfová. A pro nás je zajímavé, že malíř a brněnský rodák Rudolf Kundera se tu po druhé světové válce usadil a žil až do své smrti v roce 2005.

Spousta osobností, a to nejsou vyjmenovány všechny, na takový malý přístav. Co všechny tak uchvátilo? Pomineme-li azurové Calanques a majestátný Cap Canaille s čepicí mraků, nenajde se zde nějaký jednoznačně definovatelný důvod obdivu a oblíbenosti. Ale ono se to tak má v Provence skoro všude. Člověk sem přijede a je mu hned dobře. Neví proč a možná se to ani nikdy nedoví. Prostě si zajděte na kávu na půvabné La place Baragnon před radnicí nebo se po ránu postavte s místními do přístavu a představujte si, že bydlíte za rohem a jdete si koupit čerstvou rybu, kterou za chvíli přivezou rybáři.