Pérouges

Jako Pražáci vyráží v sobotu odpoledne na výlet třeba do Průhonic, Lyoňané si zajedou do Pérouges. Tohle středověké městečko vzdalo hold říčním oblázkům, nebo spíš šlo o levný a hojně dostupný stavební materiál. Já bych řekl, že to musela být dost piplačka postavit z toho domy a vydláždit ulice. Valouny z řeky prý v minulosti posloužily i místním trhovcům, kteří si řadami oblázků vyznačovali místa, kde měli nárok rozložit své zboží. 

Ulice Pérouges mají tvar mělkého koryta, jehož středem dříve odtékaly splašky. Z těchto dob také prý pochází úsloví: "Tenir le haut du pavé" čili "jít po vyšší straně chodníku", což dnes vyjadřuje, že je něco nebo někdo důležitější, zatimco tehdy šlo o ryze praktickou instrukci. Též se traduje, že v Pérouges se platily daně z kdečeho, třeba z dveří a oken. Odtud pochází dodnes viditelná úhledně zazděná okna a zrušené dveře. 

Městu, které nedokázal dobýt žádný pán, v 19. století hrozilo zbourání. K zemi měly jít unikátní domy z oblázků, hostinec ze třináctého století i opevněný kostel. Na poslední chvíli však zvítězil zdravý rozum. Lidé město zrekonstruovali a dnes tu zase žije na tisíc obyvatel včetně pekařů, tkalců a dalších řemeslníků. Mezi nimi i jeden stařík v kšiltovce, který červeným astonem přijel do restaurace, dal si víno, vykouřil tlustý doutník a zase odjel o pár ulic domů.

Středověké Perouges se stalo i cílem filmařů. Má totiž jednu obrovskou výhodu, nejsou tu žádné dráty elektrického vedení. Při rekonstrukci je totiž místní chytře skryli pod zemí. Proto tu snadno natáčeli scény z Tří mušketýrů nebo z Fanfána Tulipána.

Při procházce ulicemi z oblázků si nelze nevšimnout několika malých pekáren, kde nelze neochutnat galette au sucre neboli galette de Pérouges. Sladký koláč z tenkého kynutého těsta s citronovou kůrou a posypaný moučkovým cukrem s kousky másla. Při pečení v peci na dřevo cukr s máslem dokonale zkaramelizuje. Prostě francouzská kuchyně bez másla by nebyla francouzská kuchyně.