Pohádkový Roubion

V Předalpí, sedmdesát kilometrů severně od Nice, u italských hranic leží Roubion. Tedy on neleží, on spíš visí na skále ve výšce 1336 metrů nad mořem. Ani dnes není snadné se sem dostat, a co teprve v devátém století, když nebyla auta ani asfaltky? A to myslím století před Kristem. Už tehdy se tady usadili kelto-ligurské kmeny.

Pak se v Roubionu vystřídali Římané, Langobardi a kolem roku 1200 přišli Saracéni. S výměnou obyvatel se měnilo i jméno obce - Robio, Rubion, Robionum, Robjono, Robion. Až v roce 1860 se vesnice definitivně připojila k Francii a název se ustálil v podobě Roubion, provensálsky "strmý útes".

Že sem dnes zavítají fandové do horské cyklistiky nebo lyžování, mě nepřekvapuje. Ale proč se sem vláčeli všichni ti dobyvatelé? Kvůli výhledu do údolí? Dnes má Roubion něco přes 120 stálých obyvatel živících se převážně turistickým ruchem. Ten ruch naštěstí nijak nepoznamenal samotnou historickou ves, která by spolehlivě mohla posloužit jako kulisy do pohádky.

Příkré úzké uličky dlážděné zeleným kamenem mizí ve starých průchodech, aby se z nich vynořily do krouceného schodiště nebo malého plácku s neuvěřitelným výhledem do kraje. Ze zahrady (Jardin du Pigeonnier) je pak nejhezčí výhled na samotný Roubion.

Až do roku 2011 byl Roubion pohádkový jen svou polohou a architekturou. Pak sem radní pozvali italskou výtvarnici Imeldu Bassanello. Zřejmě někdo z nich viděl, jak vyzdobila třicet starých dveří v městečku Vallecrosia Alta. S Imeldou do Roubionu přijely i postavičky, které zalidnily kdejaké dveře nebo dřevěné výplně. Imelda nemaluje žádné kýčovité příšerky nebo strašidla, její nezaměnitelné naivní malby jsou přesně tím, na co Roubion po staletí čekal.

Vyzdobila i kapli na okraji Roubionu. Chapelle de Laval vypadá opuštěně, ale to jí dodává zvláštní atmosféru, možná hlubší, než má jaksi oficiální kostel v obci. Občas se v kapli koná mše s "následným aperitivem", což v tomto prostoru a jeho okolí musí být nezapomenutelný zážitek.

Radnice žije kulturně po celý rok, kromě pravidelných dočasných výstav, zorganizovala na státní svátek 14. 7. 2018 slavnostní otevření stálé expozice "Tváře minulosti". Formou velkoplošných fotografií rozmístěných po obci složili poctu všem starším obyvatelům.

Fotografie místních se sžívají s postavami Imeldy Bassanello a když někdo z pomalovaných dveří vyjde, můžete přemýšlet, zda některá z podobizen odpovídá živé předloze. A i kdyby ne, "Bon jour" a úsměv můžete očekávat vždycky.