Přečtete si za sto let

Obdivuji lidské tvoření, jehož výsledek se dostaví až dávno poté, co jeho aktéři budou mrtví. Tak třeba vysílání sond ke hvězdám či planetám, které poletí několik pozemských generací. Ale možná si větší obdiv zaslouží něco prostšího a technologicky jednoduššího. Nepřekonatelnou postavou pracující pro budoucnost je pro mě Elzéard Bouffier, jenž se železnou tyčí a kapsami plnými žaludů obcházel holé pláně okolo Sisteronu a sázel stromy.

Zatímco nekonečným vesmírem se pozemská sonda bude řítit i v případě, že lidstvo hrozbu sebezničení přivede ke zdárnému konci, norský projekt "Knihovna budoucnosti" předpokládá, že za sto let tu bude někdo, kdo bude schopen a ochoten si něco přečíst. Projekt Future Library začal v roce 2014 a poběží do roku 2114. Každý rok jeden světový spisovatel vloží své dosud nepublikované dílo do časové schránky, která bude zakopána v norském lese Nordmarka. Všechny rukopisy budou ze země vyzvednuty v roce 2114 a následně publikovány.

Sto let je při dnešním tempu technologického vývoje hodně. Kdyby někdo v šestnáctém století našel sto let starou knihu, možná by ani její stáří nepoznal. Dvaadvacáté století může ovšem přinést cokoli dnes zcela nepředstavitelného v potřebách, chování a zvycích lidí. Ne že by lidé budoucnosti neuměli číst. Ale může se stát, že budou mít zcela jiné, existenční starosti a bezmála stoletý román pro ně bude zcela podružný. Na druhou stranu romány vložené do schránek těsně před rokem 2114 budou vlastně představovat literaturu současnou, a pokud je tedy někdo napíše, bude vědět, zda a co lidé čtou.

Celý projekt má ještě jeden sympatický aspekt. Rukopisy se do schránek ukládají vytištěné na papíře. Stejně tak se předpokládá, že po sto letech se knihy vydají v papírové podobě. Ostatně k výrobě papíru jsou stromy v lese Nordmarka určeny. Takže žádné disky, flešky či jiné nosiče. Když jde o století, je spolehnutí jen na popsaný nebo potištěný papír.

Škoda, že něco podobného někoho nenapadlo před sto lety. Rád bych byl u toho, až se v jeden okamžik knihovna budoucnosti změní v knihovnu uběhlého století. A kdybych byl spisovatel, a k tomu tak dobrý, že by o mně Norové věděli a oslovili mě, asi bych psal o lásce. To je snad jediná věc, která se v toku času nemění. Aspoň doufám.