Prosím storno na čtyřku

Prý se nedostává pokladních do hyper- a supermarketů, a to ani z dovozu. Nikdo to nechce dělat. Možná pro otravný zvuk, kterým pokladna potvrzuje načtení zboží. Mně osobně by z věčného pípání asi hráblo. Naše pračka když dopere, vydává zvuk podobný onomu pokladnímu. Pípne třikrát, a po pauze zase. Celkem šestkrát tři pípnutí. K nesnesení. Kdybych věděl, co s pračkou udělat, vstal bych hned u prvního signálu, což je možná jeho účel. Manželce pípání nevadí, nebo obvykle kdesi cosi dělá. Já trpím jak zvíře. Ale zpátky do sámošky.

Právě u pokladen vrcholí souboj strojů a lidí. Pokladní - převážně dámy a dívky - se snaží pomocí čárových a jiných kódů sdělit stroji, co jsme si nastrkali do vozíků. Výsledkem je pak úhledný soupis položek a součet cen. Pamatuji doby, kdy prodavačky v pultových obchodech - neboť ženy této profesi vládly odjakživa - zapisovaly ceny na úzké papírové nudličky, občas dokonce jen na okraje novin natrhaných na balení, a pak čísla sečetly. Někdy z voleje, jindy s pomocným mezisoučtem. Jaképak detaily, co je co, kolik to stojí s DPH a bez, každý přece ví, co kupuje, jde jen o to, kolik má celkem zaplatit. Člověk se prý splete stokrát častěji než mašina. Pletly se i prodavačky při hlavoručních součtech, pletou se i dnes, když čárový kód nefunguje nebo ho zboží nemá. Nemohu si nevzpomenout na půvabný příběh - za kasou mimořádně muž -, o který se ve fejsbukové skupině Odposlechnuto v Praze podělila Lenka Králíčková:

Prodejna Albert, stojím ve frontě, která se začíná pomalu zvětšovat, přede mnou paní kupuje křen a prodavač marně hledá v katalogu kód k namarkování. Otočí se proto na druhou pokladní a křičí:
"Máňo, kolik je chřest?"
Máňa reaguje: "Chřest? Počkej..."
V tom se ozve nakupující paní: "To je ale křen!"
Prodavač opět neústupně na Máňu: "Tak kolik je ten chřest?"
Máňa zahlásí: "5520."
Paní opět prodavače upozorní: "To není chřest, to je křen."
Prodavač se nechápavě podívá na paní, vyťuká 5520 do klávesnice a na displeji se objeví "Lilek volný".
Provinile tedy zvedne telefon a zahlásí: "Prosím storno na čtyřku!"

Když už máme dokonalé automaty, které identifikují obličeje v tisícihlavém davu, nemohly by taky poznat křen? Ještě že existuje deus ex machina, vedoucí prodejny s univerzálním klíčem a právem dělat storno. Jíst doma křen s vědomím, že byl za cenu lilku, neřkuli chřestu, a poslouchat k tomu pípání pračky, by mě zabilo.