Ráno vstanu ve čtyři a opařím se čajem

Podle časopisu Forbes nejúspěšnější lidé vstávají ve čtyři ráno. Asi proto je jich tak málo. Kdo proboha dokáže vylézt z pelechu, když do něj před třemi hodinami ulehl? Prý to tak dělá třeba Tim Cook, CEO Applu, nebo Sallie Krawchecková, ředitelka společnosti Ellevest. Richard Branson vstává o něco později, až v pět, aby si zacvičil a strávil čas s rodinou. "Pomáhá mi to výborně naladit mysl, než se vrhnu na byznys". Šlapat na rotopedu a koukat se na spící choť a děti, tomu říkám trávit čas s rodinou. Nebo všechny členy rodiny taky vzbudí a pak se empaticky dívá na jejich oteklé a nakvašené obličeje?

Časopis radí, jak se k tomu donutit a co poté dělat. Vstávat před rozbřeskem znamená chodit spát dříve - o hodně dříve. Aha. Věděl jsem, že v tom bude nějaká převratná myšlenka.

Dobrá, jdu domů z hospody ne jako obvykle po zavírací době, ale hned hodinu potom, co otevřela. Se stoickým klidem si vyslechnu všechny narážky a vtípky. Doma si myslí, že jsem nemocný, což jenom potvrdím tím, že zalezu v devět do postele. Musím si zatemnit, venku je ještě světlo. Snažím se usnout. To se mi podaří asi po dvou hodinách, jednom hrnku teplého mléka a jednom prášku na spaní. Vypukla válka nebo se budík zbláznil? Opravdu jsou čtyři ráno a já se motám do koupelny, abych si rozlepil oči? Jasně, chci být úspěšný člověk! Co tedy mám podle Forbesu dělat?

Má asi deset rad, ale většina z nich se týká toho, jak zase hned neusnout, jak se vzpamatovat z šoku brzkého vstávání. Máme si třeba dát budík dál od postele, abychom ho hned netípli, ale museli vylézt a hledat ho. Počítám, že se vzbudí celý dům, obzvlášť máme-li budík či smartfoun se zesilujícím zvoněním. Taky prý máme spát ve cvičebním a hned si obout běžecké boty. Super. To si pamatuji z vojny. Ale tam jsme spali v plné polní jen někdy, když nám kámoši od deveťáka dali echo, že bude poplach. Na co je pak takový život? Forbes má ještě auto-psychoterapické nápady jako třeba, že si máme představit, co všechno dokážeme s hodinou navíc, že si máme najít konkrétní důvod vstát. Jediný důvod, který mě napadá, by byl odlet letadla v sedm ráno, s čímž ale každý den nevystačím.

Poté, co jsme se fyzicky i psychicky vyrovnali s faktem, že kromě nás celé lidstvo, nebo aspoň ta jeho část, která se nachází ve stejném časovém pásmu, normálně spí hlubokým spánkem spravedlivých, navrhuje Forbes, že máme meditovat. Třeba jako Oprah Winfrey, jíž tím spadne z ramen tíha. Já bych to neriskoval. Sotva bych meditativně zavřel oči, byl bych tam, kde na začátku, akorát s menším pohodlím. Shawn Achor, výzkumník v oblasti štěstí a spokojenosti, vyzkoumal, že máme dýchat. Nevím jak Shawn, ale já dýchám, i když spím. On ovšem myslí, že máme koukat do zrcadla a pozorovat vdechy a výdechy. Svoje. Sotva asi někomu vysvětlím, že jsem vzbudil celý barák proto, abych sledoval, jak mi fungují plíce ausgerechnet ve čtyři ráno.

Kromě toho, že máme sníst proteiny a ovoce bohaté na vlákninu, Forbes doporučuje, že si máme ke všemu, co nás čeká v kanclu, ještě stanovit další tři cíle, jejichž dosažení nás učiní lepšími. Osobní růst a tak. Jako že nás to nabije energií, učiní šťastnějšími. Marně přemýšlím. Opravdu se snažím, ale napadá mě jediná věc. Jít si lehnout.