Rodný hřbitov Ludvíka Vaculíka

Není pravda, že lázeňský týden v Luhačovicích jsem naplánoval proto, abych se mohl podívat na hřbitov v Brumově. Ale manželka si to stejně myslí. Objektivně ovšem musím přiznat, že jsem se na výlet do Vaculíkova rodiště těšil víc než na Vincentku, horké zábaly a švestkové koupele.

Brumov leží v údolí říčky Brumovky v Bílých Karpatech, odsud už není daleko na Slovensko. Správně se má říkat Brumov-Bylnice, protože v sedmdesátých letech Brumov sloučili s obcí Bylnice. Ale Ludvík Vaculík říkal a psal jenom Brumov, stejně jako řeku, která teče z Plzně do Prahy, nazýval Mže a nikoli Berounka. Městu vévodí hrad Brumov z 13. století postavený markrabětem Vladislavem Jindřichem. Kromě toho je Brumov příjemné malé město se vším, co dřív města tvořilo. S kašnou, náměstím, kostelem, kaplí a hřbitovem. Když se v Brumově zeptáte na Vaculíka, každý má na něj nějakou vzpomínku. Však tu jeho sestra bydlí celý život a on sem často a pravidelně jezdíval. Nemyslím, že místní četli všechno, co Vaculík napsal. Oni ani nemusí, znají ho jaksi zblízka, ze života. Ale třeba paní v cukrárně (s obráceným "R") U Kostků se o něm hezky rozpovídala a má i jeho knihy. Podepsané a možná i přečtené.

Jak tak nezadržitelně mířím ke hřbitovu, zatím jen jako turista, vybavují se mi slova Ludvíka Vaculíka: "Až umřu, ať je to jenom oznámeno. Žádné veřejné orace si nepřeju. Katolický pohřeb budu mít na rodném hřbitově v Brumově. Paní učitelka Svatoňová nám drží místo v hrobě č. 55. Je to pěkné místo, odkud je pěkný výhled, zvláště když se trochu vysedne." Opravdu, ten výhled přes kostel až k hradu na protilehlém kopci je až povznášející. Poloha hrobu byla zvolena stejně dobře, jako když v hospodě nebo kavárně zasednete zády ke zdi a máte rozhled po celém lokále. Máte jasno, kdo přichází a kdo odchází. Mimochodem, 55 = LV.

Rodný hřbitov můžeme považovat za jazykové oxymóron, ale jen do chvíle, než zjistíme, že z náhrobku nám Ludvík Vaculík sděluje: "Byl jsem tu a možná zase přijdu." Sám to vysvětluje takto: "Chtěl jsem tím vyjádřit návratnost života z téže hmoty, případně i nesmrtelnost duše. Mé ženě Marii se to zdálo trochu domýšlivé..."

Milý pane Vaculíku, byl jsem tu a možná zase přijdu. A i když to není katolický zvyk, přinesu na hrob nějaký kamínek z místa, které by se vám určitě líbilo.