Sochy mezi Kanářany

Kanářané si potrpí na čistá a příjemná veřejná prostranství. Úhledná náměstíčka a upravené pěší zóny najdete i v malých městečkách a kromě nezbytné květinové výzdoby se tu skoro zákonitě vyskytují i sochy, které ta místa vkusně a vtipně doplňují. Stejně upravené a umělecky pojaté bývají skoro všechny kruhové objezdy, kde jsem ovšem z bezpečnostních důvodů nefotil.

Moderní sochařská díla jdou mezi lidi, nezhlíží na ně z vysokých podstavců, ale jsou volně roztroušena v městském mobiliáři, mezi lavičkami nebo jen tak postávají na chodníku. Dokonce ani Néstor Álamo Hernández, spisovatel a skladatel, jeden z nejslavnějších Kanářanů nestojí na vysokém piedestalu. Ana Luis Benitez usoudila, že by se asi raději procházel po půvabné Calle Herrería a nebýt židle s knihou, i by to tak vypadlo.


V centru Ingenia na náměstí před chrámem La Candelaria narazíte hned na tři atrefakty v těsné blízkosti. Malý kruhový objezd vyzdobil Gonzalo Suárez Navarro dvěma pradlenami, jejichž realističnost potrhuje i skutečná voda, patrně na máchání. Schody do kostela nezvykle okupuje prasnice s roztomilými prasátky. Proč je autor umístil právě sem, jsem nezjistil, ale Bůh přece miluje všechny živé tvory. Jejich autor Etual Ojeda je znám po celém světě svými neuvěřitelnými sochami z písku, většinou s náboženskou tématikou.

La Caladora se jmenuje socha od Soledad del Pino. Znázorňuje vyšívačku při práci na tradičních a pro ostrov typických výšivkách.

V Arucas nevíte, zda vám Domingo Rivero přečte báseň nebo přinese kávu. Dost možná, že by byla lepší, než ta, co nám podali ve vedlejší kavárně. Wenceslao Herrera Garcia, stejně jako jeho kolegové, zřejmě přijal nepsané pravidlo, že sochy mají být realistické a v životní velikosti jako ti, kdo se mezi nimi prochází.