Soumrak kaváren

Cože? V Praze i jinde nikdy nebylo tolik kaváren jako dnes. Kavárny retro i moderní, hipsterské i jinak ulítlé, frančízové a řetězcové, s pražírnami i bez, ba i ty původní, prvorepublikové a zrekonstruované. Nikdy, aspoň za mého života, nebylo tolik příležitostí se někde posadit s blízkou osobou či knihou a dostat relativně kvalitní kávu. Tak jakýpak soumrak?

Ale přesto. Éra pražských prvorepublikových a rakousko-uherských kaváren pro mě skončila 22. ledna 2008. Ne že by předtím v době komančů tyto provozovny nějak vzkvétaly, ale aspoň setrvačně dožívaly a tiše doufaly v lepší časy. Onoho lednového dne byla slavnostně otevřena první kavárna Starbucks na Malostranském náměstí místo starodávné malostranské kavárny. Josef Kroutvor ve jedné ze svých esejích píše: "Všechno míjí, všechno plyne, staré zaniká a přichází nové. Je ale rozdíl v tom, zda se člověk ohlíží v sentimentu nebo deziluzi. Sentimentální ohlédnutí ještě doprovází úsměv, pousmání nad zašlými časy, ale deziluze jen němě zírá po rozvrácené minulosti." Obávám se, že stran kavárenství spíš zírám. A to jsem první republiku nezažil.

Vezměme třeba slavnou kavárnu Louvre na Národní třídě. Komunisté ji zlikvidovali doslova, v osmačtyřicátém vyhazovali zařízení z oken na ulici. Nyní je pečlivě obnovena, interiér i servis jak má být. Jenže místo ztichlé kavárny, v níž moudří starci rozjímají nad novinami, tu máme turistickou závodku. Z hlediska ekonomiky jsou rychloobrátkoví hosté k nezaplacení. Zhltnou kávu a dort, eventuelně něco vypijí, vyfotí to a sdílejí na instáči a vypadnou. Však už další batůžkáři hledají volný stůl. To prvorepublikoví kavárenští povaleči, co u jedné kávy se sodovkou vydrželi sedět za stolem tři hodiny maskováni Lidovými novinami nebo Večerníkem, by dneska kavárnu přivedli na buben. Turismus často pomůže obnovit tradiční, historickou podobu míst, aby je vzápětí začal likvidovat. Není to jen revoluce, kdo požírá své děti.

V Singapuru se v roce 2015 objevil první stroj, který na kapučíno nebo latéčko vykreslí věrný portrét zákazníka. Patřičně vyškolený barista nejprve vyfotí klienta tabletem. Tablet je spojen s kávovarem, jenž je vybaven jakousi tiskárnou nebo něčím podobným. Barista tam místo papíru podstrčí hrnek a stroj na mléčnou pěnu přenese obraz použitím potravinářských barviv. Zákazník je paf. Pochopitelně si musí dílo vyfotit a poustnout ho na několik sociálních sítí. Kafe v hrnku, pokud tam vůbec nějaké bylo, už vystydlo. Ale o něj vlastně ani nešlo. No není to úžasné mít svoje selfieccino, kafíčko selfíčko?

Já vím, vývoj nelze zastavit. Ani v kavárnách. Jednou bude mít každý host v mobilu appku s profilem své oblíbené kávy. Sotva vejde do provozovny, počítač načte jeho profil a automat vyrobí přesně to kapučíno i s oblíbeným symbolem vykresleným na mléčné pěně, jak to host miluje.