Pomineme-li kávové pauzy, má deprimující kancelářský život jen jeden pozitivní vrchol. Oběd. Tomuto klíčovému okamžiku dne se ejčárové odborné studie věnují jen okrajově, pokud vůbec. Přitom k analýze stravovacích návyků zaměstnanců jsou sociální laboratoře oupnspejsů jako stvořené. Systematicky se tímto tématem zabývají snad jen Krajničky, například nedávným hloubkovým rozborem kancelářské kuchyňky.
Zkoumání stravovacích zvyklostí a rituálů lze zahájit například forenzní analýzou počítačové klávesnice. Ta, jak známo, absorbuje stopy událostí ve svém blízkém okolí, takže stačí klávesnici obrátit a vyklepat*. Zprvu je potřeba eliminovat snídaňové stopy, tj. zejména kousky pečiva většinou sladkého; nejvíc odpadu zanechává croissant. Zaměstnanec cereálního ražení mívá mezi klávesami směs sezamového, lněného, jáhlového či jiného posypu. Stopy oběda jsou mnohem rozmanitější, ale pochopitelně jen v případě takzvaného obědového insjadra. Insajdr se krmí uvnitř firmy, a to konkrétně u svého pracovního stolu. Opakem je autsajdr. Autsajdr pravý opouští budovu a konzumuje mimo ni. Autsajdr nepravý se jen přesouvá ke stolu v kancelářské kuchyňce. Ač typologie "in-aut" nepostrádá logiku, pro další vědecké účely je vhodnější členění zaměstnanců na tyto základní typy podle preferovaných forem stravování: KRABICE, ZÁVODKA, RESTAURACE, DONÁŠKA, NESTÍHÁM.
KRABICE
Krabice jsou nejčastěji fasovány v mamahotelech, někdy nedobrovolně, takže zaměstnanci požívající výhod tohoto typu bydlení si nemohou svobodně vybrat jiné řešení obědové pauzy. Do kategorie KRABICE patří ovšem i lehce militantní sekta vyznavačů zdravé výživy, která si krabice plní tajemným obsahem dobrovolně, nadšeně a vědecky. Tajemství krabic bývá vyzrazeno až po vložení do mikrovlnky, a to najednou všem momentálně sedícím v oupnspejsu (v případě makrely i těm, kteří se dostaví až několik hodin poté). Zatímco první skupina krabicářů by ráda občas zašla s kolegy do restaurace, druhá skupina tímto přístupem opovrhuje.
Pro jednu krabici je optimální pokrm typu Eintopf, jinak je potřeba se vybavit krabicemi několika. Ty se až na výjimky nevejdou do kabelky ani aktovky diplomatky, takže způsob stravování vlastně predestinuje i způsob oblékání a celkovou imidž pracovníka. Prostě zaměstnanec stylizovaný do role bonvivána čili světáka (hojněji se vyskytuje mezi sejlsmanažery), který do ofisu dochází nepravidelně a vždy v rozevlátém plášti s rukama v kapsách, je z kategorie KRABICE předem vyloučen.
ZÁVODKA
Velké společnosti mívají vlastní vyvařovny a stravovny, malé firmy sídlící v okolí pak u nich pro své zaměstnance smluvně zajišťují možnost vzít si mastný tác a postavit se do fronty u výdejního pultu. Klasické závodky se vyznačují specifickými obřady, bez jejichž znalosti je nováček ztracen. Je potřeba, aby mu zasvěcený kolega vysvětlil, jak fungují lístky, kde a jak se rezervuje jídlo na další den, odkud kam se postupuje, kde se vrací špinavé nádobí, a jestli nedostane vynadáno, když nedojí knedlíky. Moderní závodky sice fungují na sofistikovanějších principech a umožňují strávníkům vybrat si jídlo až na místě, také kultura prostředí se zvedla, nicméně někteří lidé se nedokáží zbavit traumat z minulosti. Ti obvykle přestupují do tábora krabicářů nebo restauračních povalečů.
Závodkáři se po příchodu na pracoviště poznají podle upatlaného balíčku čehosi, co by se dalo souhrnně nazvat "už nemůžu, ale když je to v ceně".
Následující kategorie zahrnují i manažery, byť se někdy zdá, že tento vývojový druh žije jen z kávy a splněného badžetu.
RESTAURACE
Návštěva restaurace představuje patrně největší změnu denního režimu, vytržení z pracovního soukolí, pokud tedy nejdete na oběd se šéfem, který si v podpaží nese celou složku úkolů, jež jste měli vyřešit už minulý týden. Faktem je, že v restauraci se nejčastěji potkává menidžment s řadovými zaměstnanci, ať už cíleně nebo nechtěně. Pravidelní restaurační strávníci jsou personálem vítáni, byť konzumují jen polední meníčka a pijí nealko pivo. Při placení "každý zvlášť" je totiž naděje, že výsledné dýško bude vyšší, než kdyby se platilo dohromady a na "účtenku s razítkem". Pouze někteří číšníci ovšem zvládají náročné počty se stravenkami v podivných nominálních hodnotách 40, 60 nebo 80 korun.
Celý proces od objednávky až po placení poskytuje dostatečný prostor pro vtipkování na účet přítomných a ještě spíš nepřítomných, takže zaměstnanci restauračního typu se vrací vysmátí a plni euforie. Ovšem jen do okamžiku zasednutí k výrobním prostředkům. Představa dalších pěti ba více hodin otrocké práce je u této kategorie stravování nejvíc deprimující a bývá někdy důvodem přechodu k méně komfortní, ale i méně kontrastní formě oběda.
DONÁŠKA
Moderní doba se snaží dokázat, že i nemožné je proveditelné, jako třeba vozit přes celou Prahu to, co obvykle jen nosíme z kuchyně do jídelny. Notoričtí insajdři, kteří odmítají praktikovat krabicovou metodu, volí donášku - vlastně dovoz oběda na základě objednávky přes mobil. Čas strávený výběrem, objednáváním, vyhlížením dodávky z okna, vyzvedáváním a finální konzumací poněkud vyvrací slogany typu "jídlo teď hned" apod. Do kategorie DONÁŠKA nespadají případy, kdy přítelkyně, přítel nebo sekretářka ohřejí něco z vlastní krabičky nebo doběhnou do lahůdek za rohem a přinesou vám to pod nos.
NESTÍHÁM
V této kategorii převažují manažeři a pak ti, kteří mají opravdu hodně práce, takže se nestihnou naobědvat. Vyznačují se tím, že zhruba od 10 a.m. do 2 p.m. zamítavě reagují na dotazy kolegů ohledně oběda, což jim zabere tolik času, že by v něm minimálně zvládli sníst polévku. S omluvami nebo pokoutně pak pozdě odpoledne na poradách ukusují plněnou bagetu a přemýšlí o žaludečních vředech kladených na oltář firmy.
Bez ohledu na typ stravování všichni zaměstnanci ve firmě dostávají potravinové lístky, poukázky na menáž neboli stravenky. Zatím. Možná časem začne HR oddělení zkoumat, kdo jak konkrétně doplňuje energii potřebnou pro pracovní výkon, a zda vůbec má na stravenky nárok.