Těšín český

Český Těšín není místo, kam by se člověk harcoval, kdyby nemusel. Oko estéta ani milovníka historie se nemá moc na co položit. Jádro tvoří nádraží, jež leží v samém centru a už tak rozdělené město kuchá na dvě části před tratí a za tratí. Ústřední náměstí pojmenované po ČSA (asi armáda spíš než aerolinie) dlouho řešili, nakonec ho celé vydláždili a doprostřed dali nenápaditý vodotrysk. Ta hezčí a historicky zajímavější část leží v Těšíně polském, tedy přesněji v Ciezsynu. Ciezsyn se nemusí vůči českému vymezovat v názvu. Protože Těšín by se taky nemusel vymezovat vůči Ciezsynu, objevují se návrhy vypustit z názvu města slovo "Český". Možná ale vadí proto, že jde v podstatě o Těšín moravský či spíš slezský. V šestadvacetitisícovém Českém Těšíně tvoří Poláci 16 procent obyvatelstva. Tím si mimo jiné vysloužili dvojjazyčné cedule. A protože, jak už víme, Těšín se polsky řekne Ciezsyn, vynecháním přívlastku "český" by na cedulích vznikl neřešitelný zmatek.

Těšín byl kdysi jen jeden, ale v průběhu časů nevěděl přesně, kde leží. Zda v Československu, v Polsku nebo v Německu či spíš ve Velkoněmecké říši. Ne že by si mohl moc vybírat. Pak se to ustálilo a rozdělilo na českou a polskou část. Řece Olši to ale bylo a je jedno. Olše - zde se jí jinak neřekne než Olza - tudy protéká pořád stejně, a v dobách, kdy má být město rozděleno správně (ať to je správně nebo nesprávně), pak slouží jako přirozená hranice. Na dvou mostech byly dvě celnice, do Polska se muselo přes jeden a do ČSSR zase přes druhý. Až Unie či Šengen z celních a hraničních přechodů udělaly zase jen obyčejné mosty. My jsme z Polska vozili hlavně proviant a pak levné oblečení. Polští pendleři se zaměřili na pivo, víno a alkohol tvrdší. Pendleři se jim říkalo proto, že museli pendlovat sem a tam častěji vzhledem k daným limitům množství alkoholu na osobu. Po mostě směrem do Polska bylo slyšet, jak jejich tašky a batohy zvoní hlubšími tóny lahví naplněných. Na mostě druhém tatáž zavazadla vydávala vysoký zvonivý zvuk skla prázdného leč vratného. Občas vás některý pendler požádal, zda byste mu nepronesli nějakou lahvinku přes celnici (samozřejmě plnou do Polska).

Nejpříjemnější místo v Těšíně českém je dle mého názoru hned za mostem v podobě kavárny Avion. Tuto polokruhovou stavbu v modernistickém stylu zde v roce 1933 postavila židovská podnikatelka Rosalie Wiesner a kavárna se za krátkou dobu své existence dokázala stát vyhlášeným místem setkávání umělců, podnikatelů i pašeráků. Na začátku války byla prosklená kavárna poškozena při pokusu o vyhození mostu do vzduchu. To, co zbylo, rozebrali Němci. Repliku kavárny s čítárnou otevřeli v roce 2010 pod názvem Noiva (Avion pozpátku). Název vymyslel písničkář, libretista, kytarista a scrabblista Jarek Nohavica, který tu má i svůj stůl "starého muže". Ne každému ale název Noiva došel, tak nad vchod později umístili v uvozovkách název původní.

Uvnitř kavárny je rozměrná grafika, k níž mám přímo příbuzenský vztah. Vytvořila ji výtvarnice Jaroslava Sojneková, jejíž manžel je současně bratrem manžela ženy, jejíž matka je sestřenicí mé ženy. Prostě matka mé ženy má neteř, jejíž dcera má za muže bratra manžela té grafičky. Jasné? Mě tedy ne, ale já se obvykle ztrácím už v druhém levelu.