Tichý Pasov

Německý Pasov na soutoku tří řek leží kousek od Šumavy na rakouské hranici a pro turistické kanceláře je to typický půldenní cíl. Pro nás pochopitelně až od doby, kdy Šengen nahradil železnou oponu. Autokary sem navezou skupiny vysmátých německých a rakouských důchodců, kteří projdou pár ulic a náměstí tvořící Altstadt a cestou zpět je ještě vyloží u Horního hradu. Pokud si ale dopřejete ten luxus, že v Pasově přespíte, zažijete úplně jiné město. Ono vlastně je tiché i přes den. Ulice jsou poměrně živé, venku na zahrádkách sedí lidé a obědvají, ale všude panuje ticho jak v kostele. Místní, ba i turisté jen tak špitají a dávají si majzla, aby jim příbory necinkaly o talíře.

Když odjede poslední autokar, staré město ztichne ještě víc. I když v zahrádkách před restauracemi a bary posedávají hosté a pijí pivo, povídají si potichu jako studenti v univerzitní knihovně. Všude jinde na světě by se rozléhal pivní hlomoz. Nejspíš se Němci odváží odvázat až v Praze U Fleků.

Do Pasova se jezdí mimo jiné proto, aby se lidé pokochali pohledem na soutok tří řek Dunaje, Innu a Ilzy. Každá řeka pro zvýšení efektu si vybrala jinou barvu vody. Pozorovat je můžete třeba z Horního hradu (Veste Oberhaus). Pokud ovšem nemáte drona, musíte počítat s tím, že když je vidět Ilza a Inn, tak je Dunaj zakrytý střechami a naopak. Dostanete-li do záběru Dunaj a Inn, zmizí Ilza ve stromech. Když ale dojdete do parku ve špici Altstadtu, můžete si vychutnat trojsoutok z blízka.

Tři řeky na jednom fleku znamenají mimo jiné i jistotu častých povodní. Na zdi informačního centra u radnice si můžete prohlédnout, kam voda sahala v povodňových letech 1501, 1595, 1787, 1862, 1895, 1899, 1920, 1954, 2002 a 2013. Až na tu záplavu v roce 1501 nejvíc vody proteklo Pasovem v roce 2013.

Ve městě nelze vynechat ani přehlédnout Stephansdóm, největší barokní stavbu ze 17. století v Bavorsku. Po velkém požáru v roce 1662 chrám přestavěl Carlo Lurago. Uvnitř čeká další unikát a sice největší kostelní varhany na světě, postavené v letech 1924 až 1928. Mají přes 17 tisíc píšťal, 233 registrů a čtyři zvonkohry. Přitom zdola vypadají celkem nevinně, což by nahlas připustil jedině Pasovský blb (Passauer Tölpel), jehož hlava je k vidění hned vedle kostela.

Poblíž příjemné restaurace Altstadt Beisel, která sice nevyniká dizajnem nebo Mišelinskou kuchyní, ale rozhodně se nejedná o žádný "pajzl", narazíte na jakousi galerii, kde mají všechno z jezevčíků. Vlastně na podzim 2017 to byl základ muzea, které o kousek dál na Große Messergasse otevřeli v dubnu 2018. Partneři Josef Küblbeck a Oliver Storz pro Dackelmuseum sbírali jezevčíkovské artefakty dvacet let.

Vedle radnice stojí barokně přestavěný dům z 14. století hotel Wilder Mann. Na prestižní hotel ho přeměnil v roce 1844 Anton Niederleuthner, čímž si zajistil příliv celebrit. Přespali tady třeba: Alžběta Bavorská (Sissi), Michail Gorbačov, Richard von Weizsäcker nebo Roman Herzog. Jak říkám, asi si taky chtěli vychutnat ticho a klid Pasova poté, co odjel poslední autokar s turisty. V případě Sissi poslední kočár.